Most_225c

Komentarze

Transkrypt

Most_225c
Èíslo 225/roèník XIX.
záøí 2012
Proti dobrovolnému daru
Znièení Sodomy a Gomory
Když je Hospodin vyvádìl ven, øekl: „Uteè, jde ti o život. Neohlížej se zpìt a v celém tomto okrsku se nezastavuj.
Uteè na horu, abys nezahynul.”
Hospodin zaèal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheò; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta mìsta i celý
okrsek a znièil všechny obyvatele mìst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a promìnila se v solný
sloup.
Gen 19, 17. 24 - 26
2
MOST 225/XIX
Akolyté dvě hlavy nemají aneb 4. ročník Akolytopárty 2012
Služba akolytù s sebou nese velkou
zodpovìdnost a obìtavost, ale jsou
také v rámci jejich aktivit okamžiky,
kdy všudypøítomnou trému a nervózní popošlapávání v sakristii,
pøehazování si „ohlášek“ jako horkého bramboru (ne každý z nás je
bravurní tlumoèník schopný plynule
pøecházet z polštiny do èeštiny, èi
naopak – prosíme Vás tedy, drazí
farníci, buïte milosrdní k nám…/
miejcie mi³osierdzie dla nas…)
støídají okamžiky uvolnìní, srdeèných upøímných rozhovorù a navazování staronových pøátelství. Jeden
takový teambuilding (veèírek za
úèelem stmelení kolektivu) probìhl
dne 14. 8. 2012 v rekreaèním objektu
jednoho z nás. Je pøirozené, že jsme
ihned nezaèali povinností a službou;
to by se nám psychologové a personalisté jistì vysmáli, že jsme pìkní
žabaøi . A tak jsme se na poèátek
malinko zahøáli nejen však družným
rozhovorem èi vøelým slovem. Po
pøíchodu všech opozdilcù se mohlo
zaèít s projednáváním aktuálních
problémù; i akolyté mají svá školení… Rada starších (po mírném košer
tlaku – pouze v rámci své autority)
tedy dospìla k oèekávanému verdiktu, že se zúèastníme Kurzu mimoøádných udìlovatelù sv. pøijímání
v Ostravì všichni. Náplò jednotlivých semináøù je rozumnì a prakticky zamìøena, zajímavá jistì i pro
každého zvídavého a aktivního køesana.
Posuïte sami:
- teologie eucharistie dle KKC (Katechismu katolické církve)
- historie uchovávání eucharistie a
úcta k eucharistii mimo mši svatou
- mše svatá dle Všeobecného úvodu
do misálu, služby pøi mši svaté
- eucharistie a nemocní, návštìva
nemocných, viatikum, kontakt
s nemocným a s pøíbuznými
- služba mimoøádného udìlovatele
eucharistie v praxi
Vìzte tedy, milí farníci, budete
v tìch nejlepších rukou; dle informací na pøihlášce totiž každý žadatel
musí mít dobrou povìst ve farnosti a
navíc musí být osobnì doporuèen
duchovním správcem farnosti – tedy
místním panem faráøem.
Následnì pak jsme byli nasyceni
pøíjemnou otcovskou atmosférou,
kdy ti služebnì mladší se bez rozpakù ptali na zkušenosti tìch služebnì
starších. Došlo samozøejmì i na
veselé historky (kdy kdo z nás co
pokazil nebo popletl, …) stejnì jako
na výborné grilované steaky a
páreèky. Co nemohlo taktéž chybìt to spoleèné foto Vašich akolytù.
Vizte vedle...
Závìrem tedy mohu konstatovat,
že aè se jednalo už o ètvrtý roèník
naší pracovnì-relaxaèní Akolytopárty, byla to rozhodnì sešlost
nevšední, nebo nás svou milou
pøítomností potìšili i náš zasloužilý
pan varhaník Ing. Stanis³aw Janczyk
a szanowny pan koœcielny Stanis³aw
Klais; oba nás totiž obohatili neèekaným pohledem ze zákulisí – hold
poøád je co zlepšovat.
-fp-
* * *
Drodzy parafiane, w niedzielê
9-go wrzeœnia dziêkowaæ bêdziemy Panu za tegoroczne
urodzaje. Potrafimy jednak byæ
jeszcze wdziêczni na przyk³ad
za kromkê chleba?
Skibeczka chleba
Le¿y na stole, na czystym, umytym,
p³óciynnym serwetym czyœciutko
nakrytym,
z przitrzeszczan¹ skurk¹,
rowniutko ukroto,
nie zmiyni³abych ji za œwiyc¹ce
z³oto.
Bo w tej skibce chleba skowrónka
œpiywani,
je k¹szczyczek nieba i kóniczków
grani,
s¹ prómyczki s³óñca, je ludzki
starani,
je praca bez koñca i mi³oœæ bez
granic.
Weznê jo skibeczkê w rêke
spracowan¹,
siednê na ³aweczke tam hanej pod
œcian¹
i westchnê se cicho (g³oœno nie
pasuje),
jakby mi upad³a to j¹ poca³ujê.
Chlebiczku wóni¹cy, powszedni
nasz chlebie,
z³e to by³y czasy, jak nie by³o ciebie.
Dzisio za to wszyscy do syta cie
jymy,
ale cie za ma³o isto szanujymy.
Dyby tak pozbieraæ twoje
okruszyny,
dyby daæ na kupkê niedogryzki
jyny...
Pojad³yby nieroz daleko we œwiecie
nie znaj¹ce chleba, wiecznie g³odne
dzieci.
Aniela Kupiec
3
MOST 225/XIX
A do školy ...
A je po prázdninách a naši žáci a studenti
opìt otevírají dveøe škol. My, kteøí již do
školy nechodíme, se nejednou neubráníme
vzpomínkám na naše školní léta, spolužáky
a uèitele. Nejsem žádnou výjimkou, za
dobu, co jsem ve školách strávil, mám
možnost vzpomínat na øadu lidí. Dnes bych
rád vzpomenul na svého profesora matematiky na gymnáziu. Byl to starý pán, ale sršící
humorem, který opravdu umìl nauèit. Matematika a deskriptivní geometrie byly nejen
jeho aprobací, ale i velikou láskou. Uèil øadu
let ještì i jako dùchodce a mìl øadu žákù a
studentù, které uèil i mimo školu a tøídu.
Kromì tìchto svých lásek mìl opravdu
veliké vìdomosti i v oblasti umìní: malíøství,
hudba, dìjiny, filozofie. Jako starý profesor
ovládal latinu a øeètinu a kromì toho všeho
byl èlovìkem hluboce vìøícím, což mu vyneslo dvakrát vyhazov ze školy. Ale zùstal
svým. Na jeho pohøbu se sešlo témìø sto
bývalých studentù a øada jeho profesorských kolegù, což také není vždy úplnou
samozøejmostí. No a pan profesor øíkával,
že matematika je královnou všech vìd. Je
naprosto pøesná a nesmlouvavá, nedá se ji
ideologicky ovlivnit. Buï dosadím do rovnice
správné hodnoty, nebo mi to prostì nevyjde.
Kolik jiných vìd bylo v minulosti ideologicky
rùznì znetvoøeno...! Moc dobøe si pamatuji,
jak jsem jej vídal na mši svaté v bazilice
Panny Marie ve Frýdku, když jsem tam
tøeba byl. On ve Frýdku žil, takže se v bazilice pøed nikým neskrýval.
Matematika je opravdu královnou vìd,
kterou se nedá ošidit. A tak se na poèátku
nového školního roku na tuto matematiku
podívejme, øeknìme, v naší køesanské
praxi. Z Písma svatého víme, že co dává
život, je duch, tìlo samo o sobì nic neznamená. Kdyby Bùh nebyl èlovìku vdechl
dech života, byl by prach zùstal prachem. Až
duch tìlo opustí, mluvíme už jen o tìlesných
pozùstatcích, èi tìlesné schránce, která se
velmi rychle rozkládá. Bez velkého naøíkání
mùžeme konstatovat, že èlovìk bez ducha a
tím spíše bez Ducha Svatého je velikou
nulou. V praxi jsou chvíle, kdy to èlovìk i
cítí. Chtìjí nám svìøit veliký úkol, ale èlovìk
se zalekne a zaène couvat. Udìlají-li to
všichni, jak má spoleènost rozkvétat? Na
druhé stranì myslí-li si èlovìk, že i bez
Ducha Božího je borec a hrdina, hrne se do
všeho a èasem pokazí všechno. Dìjiny na
tuto skuteènost nejsou zrovna skoupé.
Lidová moudrost praví, že bez Božího požehnání je marné každé lidské namáhání.
Písmo varuje: v knížata dùvìru nevkládejte,
z pouštì ani z hor nic neèekejte. Nechejme
tedy pøed oèima stát právì onu nulu.
Postavím-li vedle sebe tøeba i sto nul a
budu-li je chtít matematicky seèíst, je z toho
zase jenom a jenom nula. Není to tragické?
Podíváme-li se ale na Desatero, pak první
pøikázání øíká: Nebudeš mít jiného Boha
mimo mne, žádnému jinému Bohu se nebudeš klanìt. V Novém zákonì se pøipomíná,
že Ježíš Kristus je kámen, který stavitelé
sice odhodili, ale který se stal kvádrem
nárožním a v nikom jiném není spásy. Je
tedy jednièkou. Postavím-li pøed nulu své
osoby jednièku, pak už to není nula, ale
deset. Pøidám-li další nuly, pak tyto nuly
hodnotu èísla dokonce zvìtšují: už tu není
deset, ale sto, tisíc, milion, miliarda ... Za
deset korun mohu koupit nìjaký oplatek, za
sto korun mohu koupit bonboniéru, za tisícovku mohu koupit nìco do šatníku, za
milion tøeba byt... Vidíte, jak ty nuly za
jednièkou paradoxnì rostou? Mohu psát
nuly a poøád jsem u nuly a pøidám-li jednièku
na konec svých snah, pak je to jen jednièka,
nic víc. A za korunu si toho opravdu moc
nekoupím - dnes už ani známku na
pohlednici.
Základem lidské spoleènosti je rodina,
o tom nikdo nepochybuje. Dnes se ale
nebere moc v úvahu, že základem rodiny je
manželství, stojící na Bohu, posvìcené
svátosti manželství. To samo je poèátek.
S Bohem a podle Božího zákona je tøeba
ale žít. Mùže se stát - a není to výjimeèný
zjev, že manželé moc na Boha nedají, pokud vùbec cítili potøebu spoleèenství s Ním
a svatba v kostele nebyla jenom tradièní
záležitostí. A tak v matematice pokraèujme.
Vedle sebe stojí dvì lidské nuly, které
postavily na první místo jako jednièku Boha.
Jednièka a za ní dvì nuly pøedstavují
stovku. A stovka je symbolem plnosti a
celistvosti. Øekneme-li totiž, že nìèeho je
sto procent, pak je to celek beze zbytku.
Mùže se ale stát, že se té jednièky zbavíme
- žijeme pøece v jedenadvacátém století. No
a co nám zbylo? Dvì nuly. To neznamená
paradoxnì nic, ale oznaèení "00" se
oznaèují dveøe záchodu a jak známo záchod
je vždy záchod. Tam patøí výkaly a splašky
rùzného druhu. Mùže mít zlaté dlaždice,
kdoví jaké tapety, èi koberec, - vždy to bude
záchod a nic než záchod. Nepøeháním: jak
nás ty výkaly dnes zajímají, jak nás fascinují
všelijaké aféry, klepy, pomluvy, zlodìjny,
hnìv, závist. Kolik je na svìtì èasopisù,
které by místo svého titulu mohly nést právì
ty dvì nuly a jak je lidé hltají. Lidé by chtìli
znát kdejaký klep, kdejakou senzaci. Co je
dobré, to je prý nuda... Kluk nebo dìvèe
sotva dospìje a že se musí nastìhovat k
"pøíteli" èi "pøítelkyni", aby si to prý vyzkoušeli... A dvì nuly vedle sebe zase tvoøí nový
záchod... A divíme se, že spoleènost nevzkvétá? Na záchodì nic nevzkvétá. Mùžeme si jej ozdobit umìlými kvìtinami, ale ony
budou umìlé, nic více. No a zlo tohoto
druhu se stává pomalu ale jistì narkotikem
a èlovìk toto zlo užívající jedná nejednou
jako pod vlivem drogy. Jak známo, lidé se
závislostí se jí velmi tìžko zbavují, zbaví-li
se jí vùbec. Tak se kolem pozornì dívejme.
Øekl bych - ne pøes plot sousedùm, ale do
vlastního života. Na kterém místì stojí právì
ta jednièka? Z èeho jsou pocity frustrace a
nejrùznìjší "depky" Tak vidíte, ona ta škola
a matematika je i pro nás, i když se jí už
neuèíme ve školních lavicích. Ze smutného
stavu, do kterého jsme se dostali, nás
nevyvede ani levice, ale ani pravice. Nebuduje-li dùm Hospodin, marnì se lopotí kdo
ho staví, nestøeží-li mìsto Hospodin, marnì
bdí strážce. Marné je stávat pøed ránem a
pracovat až dlouho do veèera (dokonce
o nedìlích a svátcích - pozn. autora) to jsou
slova žalmu a jak jsou aktuální. Tak se té
jednièky nebojme, ale musí stát pevnì na
poèátku našich poètù, nikoliv na jejich konci!
P. František
POZVÁNKA NA POUŤ
nedìle 16. záøí 2012
Slavnost sv. Alberta, patriarchy jeruzalémského, patrona našeho kostela
mše svaté v 6:30, 8:00, 10:00 a 17:00 hod.
adorace a svátostné požehnání v 16:30 hod.
farní festyn od 14:00 hod.
niedziela 23 wrzeœnia 2012
127 rocznica poœwiêcenia naszego koœcio³a parafialnego
msze œwiête o godz. 6:30, 7:50, 10:00 i 17:00
adoracja i b³ogos³awieñstwo sakramentalne o godz. 16:30
4
MOST 225/XIX
POZDRAV OD SVATÉHO ILÁRIA Z ŘÍMA
Milí farníci tøinecké farnosti!
Po delší dobì se ozývám dopisem z Øíma,
abych vás pozdravil a podìlil se o nìkteré své
pastoraèní radosti z uplynulého období. Pøed mìsícem jsem se ukázal nìkolikrát u oltáøe v kostele
v Tøinci, protože jsem mìl dovolenou a pøijel jsem
do Tøince za svými rodièi. Èas dovolené ovšem
vždy ubìhne velmi rychle a já už jsem zpátky ve
farnosti sv. Ilaria v Øímì.
Tento rok budu nadále fungovat jako farní vikáø
této farnosti, faráøem zùstává P. Nicola Colangelo,
se kterým letos zaèneme už 4. rok spoleèné pastorace. Ke spolupracovníkùm farnosti po dlouhé roky
patøil až do èervna tohoto roku i starší knìz P. Luis
Carneiro z Portugalska, který nám pøijíždìl sloužit
dvì mše sv. za týden. Letos byl ovšem pøesunut do
jiné farnosti. Od záøí minulého roku máme naštìstí
další posilu v øadách duchovenstva naší farnosti,
kterou je knìz pocházející z Konga, jenž zaèal studovat na nedaleké univerzitì a pro snadnìjší
dojíždìní do školy mu byla nabídnuta možnost
bydlení u nás na faøe. On tuto nabídku pøijal a tak
po celý uplynulý rok jsme mìli u nás vzácnou
návštìvu z Afriky, což bylo pro nás pro všechny
velké obohacení, jelikož možnost poslouchat
pastoraèní i životní zkušenosti z jiného než z evropského kontinentu, otevírá èlovìku vždy nové
obzory. Já jsem už tuto pøíležitost mìl, a to po
celých 9 let mé pøípravy na knìžství v semináøi
Redemptoris Mater v Øímì, kde nás bylo okolo 100
bohoslovcù z asi 35 zemí svìta.
Pár slov tedy k uplynulému roku, který se mi zdál
být o nìco nároènìjší na práci než ty dva
pøedcházející, a to proto, že nám pøibylo spoustu
nápadù na rùzné farní akce, z nichž se nám
podaøilo mnohé uskuteènit. K nejzdaøilejším patøila
ètyødenní patronátní slavnost, na kterou pøijal
pozvání i letos starosta mìsta Øíma, který slíbil
pomoci této naší ètvrti vybudováním nového námìstí a centra pro starší lidi. K podobnì zdaøilým
pak patøil dvoutýdenní rekreaèní tábor pro dìti,
zakonèený divadelním vystoupením pro rodièe,
dále pak návštìva didaktické farmy, kde si dìti
zkusily napø. i podojit krávu, udìlat sýr, apod. Po
Vánocích jsme se vydali s rodièi a dìtmi do nedalekého cirkusu; s mladými jsme si, kromì jiných akcí,
vyšlápli napøíklad na jednu krásnou horu vysokou
skoro 2000 m, ležící asi hodinu a pùl autem
z Øíma. Pro mladé páry, které absolvovaly u nás
v lednu tøímìsíèní pøedmanželský kurz, jsme pak
pokraèovali každý mìsíc schùzkami na rùzná
témata, týkající se manželství a rodiny. V letošním
roce se nám podaøilo pozvat do naší farnosti i dva
pìvecké sbory, jeden dokonce od nás z Èeské
republiky, a to pìvecký sbor Stojanova gymnázia
z Velehradu. Italové si tak mohli poslechnout i
èeskou duchovní hudbu. Všechny tyto akce, a
mnoho dalších, které se nám podaøilo zorganizovat, pomohly k tomu, že se naše farnost pomalu
stává jakýmsi dùležitým místem pro život této
pøímìstské ètvrti, kde lidé mohou nejen pøicházet
hledat Boha, ale být obohaceni také tolika krásnými lidskými schopnostmi, které nám Bùh dal,
abychom mohli náš život žít v radosti a naplno.
Z èeho mám tento rok velmi dobrý pocit a
hlubokou vdìènost Bohu, je pastorace, která se
týká osobních rozhovorù. I letos jsme mìli pøed
oèima doslova Boží zázraky. Scházel jsem se
napøíklad po nìjakou dobu se dvìma manželskými
páry, které byly ochotné øešit jejich manželské
krize se mnou, tj. s knìzem (poèet takových
pøípadù bohužel klesá i v øadách katolíkù, protože
dnes se páry obracejí spíše na psychology, kterým
dùvìøují víc, než tomu, co mùže pøijít od Boha).
Oba dva zmínìné manželské páry, které docházely na tyto schùzky, pøedtím již vyzkoušely rady
dokonce nìkolika psychologù, ale vùbec nic nepomohlo a oba páry už byly v podstatì krùèek od
rozvodu, už žily oddìlenì. Když se však rozhodly
zkusit ještì poslední možnost, a to Boha, oba dva
tyto páry dostaly od Boha v pomìrnì krátkém
èasovém období jednu milost za druhou, která je
pøivedla k tomu, že si manželé dokázali navzájem
odpustit a zaèít úplnì novou kapitolu jejich života.
Psychologie je dobrá vìc, každý knìz by mìl mít
zvládnuté její základy, protože pomùže pochopit
koøeny problémù, naše psychologické bloky, které
sahají do naší puberty, èi dokonce do raného
dìtství, nìkdy až do samotného tìhotenství. To, co
ale psychologie nemùže poskytnout, je uzdravení
rùzných vnitøních zranìní èi tìžkých høíchù.
V knize Sírachovec Bùh øíká: „Hle, tvoøím vìci
nové.“ Když „váza“ manželského sòatku spadne
jednoho dne na zem, tak to, èeho je èlovìk maximálnì schopen, je sesbírat støepy a slepit je
dohromady, ale už vždy bude patrné, že tato váza
byla rozbita. Bùh má v moci dát manželùm „vázu“
úplnì novou. Toto já jsem vidìl jak v pøípadech
tìchto dvou manželských párù, tak v životì spousty lidí, kteøí byli ochotni to s Bohem zkusit, tak
trochu „hrát o všechno“, ale Bùh je za to odmìnil
skuteènì novým životem.
Toto je alespoò pár mých osobních zkušeností,
o které jsem se chtìl s vámi podìlit. Prosím nadále
o vaše modlitby, protože modlitba vìøících je pro
knìze tou nejdùležitìjší podporou pro jeho práci
na vinici Pánì.
Boží požehnání vám vyprošuje
P. Zdenìk Gibiec
* * *
Emanuel
Žasni!
- však pøed tím zhasni ten neskuteèný
svìt,
jenž láká promarnit milost okamžiku
dané od vìènosti.
Žasni!
- z Boží pøítomnosti mezi námi
a otevøi stavidla,
vždy láska tì pobídla do krajnosti,
tak neskrývej se pøed ní v opatrnosti.
Žasni!
- nejsi sirotkem radosti,
tak stateènì zvedni hlavu a vstup
do bezejmenného davu
s pokojnou tváøí,
a promìnìný Kristus skrze tebe záøí.
Žasni!
- nad Jeho šlechetností, vždy
nedolomil ani neuhasil,
ale pøišel, aby spasil a nalil štìstí
do tvých žil,
je tu proto, aby tì zachránil.
Žasni!
- s andìly co Bùh èiní, že noøí se
v lidské sliny,
jak do vod Jordánu a øíká:
na vìky s tebou zùstanu.
Ave
vìnováno žasnoucím a hasnoucím
Rudinec Stanislav
5
MOST 225/XIX
Jak jsme putovali za Pannou Marií frýdeckou
Je sobotní ráno 11.8.2012 a do oken vytrvale
bubnuje d隝. Tøineètí farníci jdou dnes poprvé
spoleènì s èeskotìšínskými farníky na 30 km
vzdálenou pou do frýdecké baziliky. V našem
tøineckém chrámu nás v 6.00 hod. ráno èeká Otec
František, aby dal poutníkùm na pou požehnání.
Jeho poèáteèní údiv nad naším poètem (3 osoby)
se zmìní na vìtu: “Dobøe, že aspoò tolik.“
S požehnáním a s jeho prosbou, a na pouti
pamatujeme na rodiny naší farnosti, sedáme do
auta a pøemisujeme se do farního kostela
v Èeském Tìšínì. Zde je v 6.30 požehnání pro
tìšínské farníky, kteøí jsou v poètu asi 25 (je tu
ještì jedna tøinecká farnice, takže celkový poèet
tøineckých farníkù se ze 3 zvyšuje na 4), k nimž se
také pøidáváme a pak už vyrážíme na cestu. Pou
vede p. Jana Osobová z Èeského Tìšína, která
dává na cestu každému poutní køížek na krk.
První zastávka je v kapli sv. Antonína v Mostech
u Èeského Tìšína. Modlíme se desátek rùžence,
pøedkládáme své prosby a pokraèujeme dál, naší
další zastávkou je kostel v Koòakovì. Opìt
desátek rùžence, pár slok písnì a pokraèujeme
smìrem na Domaslavice. Naše poèáteèní
nadšení nám zaèíná kazit neustávající d隝,
pøestože máme pláštìnky, voda si najde své
cestièky a nìkteøí mají mokro nejen v botách. Po
modlitbách v kostele a dalším desátku rùžence
máme trochu vìtší pøestávku v areálu domaslavické fary. Sedáme spoleènì ke stolu a máme
chvilku na obèerstvení. Kdo nemá svaèinu
s sebou, mùže ochutnat skvìlou bábovku, kterou
napekla naše vedoucí Janka. K dispozici je také
kafe a teplý èaj s rumem, který v tomto dešti pøišel
opravdu vhod. Toto obèerstvení veze celou cestu
naše doprovodné vozidlo, které je zde také pro
pøípad, že nìkoho budou bolet nohy a chtìl by se
kousek svézt. Po odpoèinku vyrážíme na nejdelší
úsek naší trasy bez pøestávky, a to z Domaslavic
do farnosti Sedlištì. Zde pøicházíme ve ètvrt na
ètyøi odpoledne a v døevìném kostelíku nás vítá
Otec Pavel Motyka. Kostelík je zvenèí nádherný,
ale uvnitø je lešení a my se dozvídáme, že se zde
opravuje celý interiér vèetnì vzácných fresek.
Dotace na opravu získala farnost z projektu
Evropské unie, nicménì pøesto musí získat
vlastní zdroje ve výši cca 1 mil. Kè, což je pro tuto
malou farnost obrovská èástka. Sedíme v lavicích, jsme úplnì promoèení a cítíme únavu, ale
Otec Pavel má zvláštní dar povzbuzení a po jeho
slovech máme opìt sílu jít dál. Pøidávají se k nám
poutníci z Havíøova Bludovic a náš další cíl je
kaple a studánka v Hájku. Krásné místo v lese je
už od frýdecké baziliky „coby kamenem dohodil“
(asi 3 km). Pøesto my netrénovaní cítíme, jak nás
nohy už nechtìjí poslouchat, ozývají se také
záda, ale co je pozitivní, pøestalo pršet a my jsme
už skoro uschli. Blíží se cíl naší cesty – frýdecká
bazilika Panny Marie a my procházíme frýdeckým
sídlištìm za zpìvu písnì „Tisíckráte pozdravujem
Tebe“. Prùvod s køížem v èele a s køesanskou
písní moderním sídlištìm vypadá opravdu
nezvykle, ale øíkáme si, že to je to, co dnešní svìt
potøebuje, vidìt køesany v ulicích. Po mši svaté,
pøi níž dìkujeme za zdar naší pouti, je prùvod
kolem kostela a pak se už necháme odvézt autem
s ochotným øidièem do našich domovù.
Že je pou slovo od slova putovat, to asi víme,
ale nedávno, když se ptali v nìjaké rozhlasové
anketì, co je to pou, odpovídali lidé takto: “Pou,
to je zábava, atrakce, kolotoèe, cukrová vata,
støelnice…“ Pravý význam slova pou se nám
docela vytratil tak jako pojem opravdových hodnot
jako je rodina, obì, píle, pracovitost, zodpovìdnost a místo toho je nahradila slova užít si, mít
vše hned, nic neøešit, žít na dluh…Tato pou byla
na úmysl rozpadajících se manželství, za nemocné vztahy v rodinách, které za sebou nechávají
nešastné dìti, protože dospìlí pøece mají právo
„si život užít a nevázat se.“ Putování nese s sebou
mnoho útrap, jako je nepohodlí, nepøízeò poèasí
(poutníci, kteøí šli do Frýdku z Ropice týden pøed
námi, mìli zase úmorné vedro), bolavé nohy, ale
nese také plody, které nevidíme hned, ale tøeba
až po letech. Chceme, aby se naše dìti mìly
dobøe, aby byly spokojené, aby mìly kvalitní a
zdravé vztahy a aby naše vnouèata žila ve
funkèních rodinách, ale co pro to dìláme? To není
výèitka, ale výzva pro ty z vás, kdo by se chtìli
pøidat tøeba v pøíštím roce a jít s námi a zaèít nìco
dìlat pro rodiny naší farnosti tøeba právì
modlitbou a putováním. Tøeba i jako protiváhu na
pochody gayù a lesbièek, které u nás zaèínají být
„normální“. A nejen pochody, ale i soužití osob
stejného pohlaví je pøijímáno naší spoleèností
jako normální. Od èervence 2006 platí Zákon
o registrovaném partnerství a tehdy ti, kdo se
o tento zákon zasazovali, prohlašovali, že
nebudou žádat, aby osoby, žijící v registrovaném
partnerství adoptovaly dìti. A vida, nyní po šesti
letech se dožadují adopce dìtí s tím, že je to jejich
právo a že je to normální. Pøitom se uvádí, že je
Èesko jednou z nejtolerantnìjších zemí, co se
týèe vztahu k této menšinì. Ale napadá mì jedna
vìc, je to tolerance nebo naše pohodlnost nic
neøíkat, nic neøešit? Pamatujme, že každý z nás
bude skládat úèty za to, co dobrého mohl udìlat a
neudìlal. A už z pohodlnosti, lenosti nebo tøeba
proto, že pršelo nebo bylo pøíliš velké horko a
v televizi byl náš oblíbený program….
Na závìr bych chtìla všem farníkùm popøát
hodnì odvahy a chuti do spoleèných akcí a ještì
se podìlím o postøehy z pouti mých dvou putujících kolegù:
Danka Smelíková:
Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala jít na tuto
pou. Když ráno pršelo, øekla jsem si, že to je ta
pravá pou, vždy èlovìk musí nìco obìtovat.
Nebylo to lehké, bolely mì nohy, ale stálo to za to,
jsem šastná, že jsem to zvládla a ta radost u cíle
ve frýdecké bazilice mi to mnohonásobnì
vynahradila.
Michael Trojka:
Jak krátce popsat naše putování? Nevšední
zážitek pro všechny úèastníky poutì a pro nás,
poutníky z Tøince, obzvl᚝. Od požehnání
od našeho pana faráøe v Tøinci až po mši svatou
v bazilice ve Frýdku, od plných tìlesných sil až po
témìø naprosté vyèerpání, to byla letošní pou,
která nás posílila a podpoøila nás v našem
pohledu na víru a Boha samotného.
Pavla Golasowská
Pìší pou do Frýdku
Už nejménì tøi roky jsem zvažovala jít na pou
do Frýdku, ale nikdy to nevyšlo. Letos jsem se
rozhodla, že urèitì pùjdu a vezmu sebou celou
rodinu. Manžel mìl z toho nejdøív smíšené pocity,
obával se, zda to dìti dojdou a že budou protivné
atd., ale nakonec jsme vyrazili.
Šli jsme s poutníky z Ropice, vyrazili jsme
v osm hodin ráno. Po požehnání v kostele nás šlo
necelých padesát poutníkù. Cesta byla velice
nároèná, nebo bylo 30 stupòù a dusno. Bìhem
cesty se modlilo, zpívalo, cesta tak opravdu
ubíhala. Musím øíct, že jsem byla velice pøekvapená mládeží, která organizaènì fungovala na
jednièku. Na projíždìjící auto mladí upozoròovali
pískotem, pomáhali pøenést koèárek, aniž by je
o to nìkdo musel požádat. Když nìkomu došlo
pití, mìli zásobu v batohu a ihned se rozdìlili.
Prostì pro nì nebyl problém udìlat cokoliv. Na
druhou stranu pøi pohledu na tuto mládež mì
obklopil smutek, že v naší farnosti mládež jakoby
nebyla, nefunguje. Když sem prosila o pomoc pøi
organizaci minitáborku, tak se nenašel nikdo.
Pevnì však vìøím, že se snad i v naší farnosti
nìco zmìní k lepšímu.
Ale zpátky k pouti. Cestou bylo nìkolik zastávek. Velká pøestávka na nás èekala v Dolních
Domaslavicích, kde jsme se posilnili teplým
øízkem, výbornými bábovkami a pitím, ale hlavnì
jsme si mohli odpoèinout a po novoknìžském
požehnání vyrazit dál.
Po nìjakých dvaceti kilometrech na mì zaèala
pøicházet únava a pocit, že to nezvládnu.
A najednou knìz øekl: „Vzpomeòte si, za koho tu
pou chcete obìtovat a budeme se za to modlit.“
Pøi vzpomínce za co a proè putuju jsem dostala
sílu a únava zmizela, tím spíše, že Frýdek byl na
dohled.
Do cíle jsme dorazili kolem 17.15 hodin.
Bazilika už byla plná, protože byla první sobota
v mìsíci. Na chvíli jsme si odpoèinuli venku a po
zaèátku mše svaté nás zachvátila radost, že
jsme ve správnou dobu na správném místì.
Musím pøiznat, že tato pou mi dala strašnì
moc. Uvìdomila jsem si, že se èasto trápím
úplnými hloupostmi, nevážím si toho, co mám a
hlavnì jsem si proèistila hlavu. Hodnì vìcí se
vyøešilo a otevøely se mi úplnì jiné obzory. Jako
by ze mnì nìco spadlo, uzavøelo a zaèala jsem
žít jinak. Tak jsem zjistila, že pokud procházíte
tìžkými zkouškami, nevíte si rady, ztrácíte víru,
nechápete sami sebe – vezmìte rùženec a vyrazte na pou. Zaènete svìt vnímat jinak, poznáte, jak je krásné být Božím dítìtem. Navíc to
mùže prostì být nádherný den strávený s rodinou a pøáteli. A nebojte se – dìti to zvládnou.
Moc bych chtìla podìkovat panu faráøi
z Ropice za obìtavost pøi organizaci velkého
díla, mládeži – za neuvìøitelnou obì a ropickým
farníkùm, že nás mezi sebe pøijali.
Pokud se nic nestane a Pán Bùh dá, za rok
jdeme urèitì znova.
Silva
6
MOST 225/XIX
XX Jubileuszowa pielgrzymka autokarowa z Zaolzia na Jasn¹ Górê w Czêstochowie
„Mi³oœæ zbawia œwiat. Bóg, który jest MI£OŒCI¥,
sta³ siê cz³owiekiem – Zbawicielem w œwiecie
materialnym. Umar³ i zmartwychwsta³ za nas i
dla nas...
Naszym domem jest Maryja, Matka Zbawiciela.
On zamieszka³ w Niej. Zamieszka³, aby siê
narodziæ i wzpe³niaæ wolê Ojca na zawsze. A
dom zawsze pozostaje domem, nawet kiedy
nasze cia³o umrze.”
ks. Piotr Oskwarek
„¯ycie jest trudne i wymagaj¹ce, nie zawsze
ró¿ami us³ane, piêkne i pachn¹ce, ale z Maryj¹
zawsze rozkwitaj¹ce...
Jasnogórska Pani, zmi³uj siê nad nami,
Jasnogórska Pani, módl siê za nami”
litania apelowa
Na wspólne pielgrzymowanie zaprasza³
wszystkich jeden z opiekunów duchowych
pieszej pielgrzymki ks. Piotr Oskwarek tymi
s³owami: „Od wieków ludzkoœæ wie, ¿e ¿ycie
wewnêtrzne zaczyna siê na zewn¹trz. Wyruszamy wiêc kolejny raz pieszo, na rowerach, motocyklach, autokarem czy duchowo na pielgrzymkowy szlak, by fizycznym wysi³kiem, poprzez
uczucia i emocje, bogactwo myœli i relacji dotrzeæ
do domu. Dotrzeæ i na zawsze w nim pozostaæ...
W³¹czymy w to tak¿e nasze osobiste uwielbienie, bo nasze serca przepe³nia wdziêcznoœæ za
doœwiadczon¹ Bo¿¹ mi³oœæ. Otwórzmy nasze
umys³y i nasze serca, abyœmy mogli Go us³yszeæ, poznaæ i pe³nym sercem Mu dziêkowaæ.”
G³ówn¹ myœl¹ przewodni¹ wszystkich pielgrzymuj¹cych w tym roku z Zaolzia by³o
wezwanie: „MATKO ZBAWICIELA – MÓDL SIÊ
ZA NAMI”. W czwartek 26 lipca z Czeskiego
Cieszyna, po otrzymaniu b³ogos³awieñstwa na
drogê w Koœciele Najœwiêtszego Serca Pana
Jezusa, wyruszyli pielgrzymi dwoma autokarami,
by rozpocz¹æ rekolekcje w drodze. Naszym
przewodnikiem duchowym by³ ks. Józef Kaszper
z Osówek, pos³uguj¹cy w tym czasie w Hati
u Hluèína. Ca³¹ drogê do Czêstochowy wype³ni³y
nam modlitwy ró¿añcowe w intencji wszystkich
pielgrzymów zmierzaj¹cych do Czarnej Madonny, naszych parafii, naszych pasterzy oraz
wszystkich potrzebuj¹cych, cierpi¹cych i oddalaj¹cych siê od Boga. Po raz pierwszy zatrzymaliœmy siê w koœciele œw. Barbary, niedaleko
naszego zakwaterowania. Us³yszeliœmy nie tylko
bardzo ciekaw¹ historiê tego domu Bo¿ego, ale
tak¿e legendê o powstaniu cudownego Ÿróde³ka.
Pielgrzymi chêtnie pij¹ z niego wodê i u¿ywaj¹
z wiar¹ przy ró¿nych chorobach. W 1998 roku
zosta³a przeprowadzona analiza wody, która
wykaza³a du¿e w³aœciwoœci uprawiaj¹cych
pierwiastków. Koœció³ pw. œw. Barbary dziewicy i
mêczennicy zosta³ wybudowany wraz z klasz-
torem w 1643 roku. W 1891 r. koœció³ zosta³
przeznaczony na siedzibê nowej parafii. Od
18 lat s¹ tutaj paulini, którzy oprócz Jasnej Góry
troszcz¹ siê o 17 domów ró¿nych zakonnych
sióstr, szpital œw. Barbary oraz szko³ê techników.
W klasztorze pozosta³o ju¿ tylko 7 starszych
braci zakonnych i kilku m³odych przygotowuj¹cych siê do nowicjatu.
Najbardziej oczekiwanym programem tego
dnia, zaraz po Drodze Krzy¿owej na Wa³ach,
by³o spotkanie w Alejach z pielgrzymami pieszej,
rowerowej i motocyklowej pielgrzymki. Po
krótkiej modlitwie i przywitaniu przez O. paulina
przeszliœmy ju¿ wszyscy do Kaplicy cudownego
Obrazu Matki Bo¿ej, gdzie rozpoczê³a siê Msza
œwiêta dziêkczynna dla wszystkich pielgrzymów,
tak¿e dla tych duchowych, którzy codziennie
w swych modlitwach wspierali duchowo
wszystkich pielgrzymów udaj¹cych siê na Jasn¹
Górê. A wieczorem po apelu rozpoczê³o siê
czuwanie nocne w kaplicy Matki Bo¿ej. Dla nas autokarowych – adoracja zakoñczy³a siê po
pó³nocy, po Mszy œwiêtej, a dla reszty trwa³a do
samego rana. Bardzo nam by³o ¿al odchodziæ,
ale nale¿a³o trochê odpocz¹æ, ¿eby w dalszym
dniu braæ czynny udzia³ w programie. Nocna
adoracja by³a zawsze wspania³ym prze¿yciem.
W tym roku by³o to coœ urzekaj¹cego. Jednak
modlitwy do Ducha Œwiêtego, œwiadectwa
pielgrzymów, wspólne pieœni, ewangelizacja Ks.
Piotra Oskwarka oraz O. Efraima Kostrzewy,
który z ca³¹ Wspólnot¹ Zacheusz oraz grup¹
muzyczn¹ bra³ udzia³ w pieszej pielgrzymce.To
wszystko bardzo zbli¿a³o nas do Boga, Jezusa i
Maryji i napawa³o nasze serca radoœci¹ i
pokojem.
W drugim dniu naszej pielgrzymki przyjechaliœmy do Dêbowca, który le¿y na po³udnie od
Jas³a w diecezji rzeszowskiej. Znajduj¹ce siê
tutaj Sanktuarium Matki Bo¿ej Saletyñskiej, które
20. 5. w tym roku og³oszono Bazylik¹ Mniejsz¹,
jest jednym z wa¿niejszych oœrodków kultu maryjnego w Polsce, nazywanym polskim La Salette. Najwiêkszym jego skarbem jest figura
Matki Bo¿ej P³acz¹cej, która przedstawia
Najœwiêtsz¹ Pannê siedz¹c¹ na kamiennym
g³azie, z twarz¹ ukryt¹ w d³oniach. Jest to wykonana w drewnie lipowym kopia figury znajduj¹cej
siê w sanktuarium w La Salette. Czepek Maryi,
chustê okrywaj¹c¹ Jej ramiona i plecy zdobi¹
ró¿e. Na Jej piersi widnieje krzy¿ z wizerunkiem
Chrystusa. Do ramion krzy¿a przymocowany jest
m³otek i obcêgi, które symbolizuj¹ grzechy i
zachêtê do nawrócenia. Krzy¿ z narzêdziami
mêki Pañskiej, który mia³a na swojej piersi
Maryja podczas objawienia, jest centrum duchowoœci saletyñskiej. Zgromadzenie Misjonarzy
Matki Bo¿ej z La Salette powsta³o w Francji
w 1852 roku a zakonnicy mieli przekazywaæ
przes³ania, które skierowa³a do ludzi matka Bo¿a
za poœrednictwem dzieci Maksymina i Melanii.
P³acz¹c, prosi³a, aby ludzie przestrzegali Bo¿ych
przykazañ, nie bluŸnili przeciwko Jej Synowi, nie
gardzili postem, nie przeklinali i nie zapominali
o modlitwie. Bêd¹ cierpieæ, gdy zostan¹ sami
bez Boga, z konsekwencj¹ swoich grzechów.
Zawsze jednak mog¹ do Boga wróciæ, nigdy nie
jest za póŸno. Matka wyprasza mi³osierdzie
Bo¿e swoj¹ wstawiennicz¹ modlitw¹. Saletyni
maj¹ swoje placówki na ca³ym œwiecie. W Polsce
osiedlili siê na pocz¹tku XX wieku. Sanktuarium
prowadzi dzia³alnoœæ rekolekcyjn¹ ró¿nych grup
modlitewnych w duchu charyzmatu saletyñskiego. W tym roku na pocz¹tku wakacji przyjecha³o
oko³o 2500 m³odzie¿y z Polski, Czech, S³owacji,
Francji i Szwecji na Miêdzynarodowe Saletyñskie Spotkania M³odzie¿y. W Dêbowcu ka¿dy
znalaz³ chwilê dla siebie – albo przed figur¹
Matki Bo¿ej P³acz¹cej, albo odprawiaj¹c nabo¿eñstwo Drogi Krzy¿owej na Kalwarii Saletyñskiej lub rozwa¿aj¹c tajemnice Ró¿añca œw. na
dró¿kach ró¿añcowych. Wieczorem wziêliœmy
udzia³ w Apelu Maryjnym i procesji z lampionami
na Kalwariê saletyñsk¹, gdzie znajduje siê figura
Maryi najpierw p³acz¹cej, nastêpnie rozmawiaj¹cej z pastuszkami, wreszcie Piêknej Pani id¹cej
do nieba oraz Droga Krzy¿owa. O. saletyn
7
MOST 225/XIX
podczas Apelu zwraca³ siê do Matki Bo¿ej tymi
s³owy: „Przychodzimy do Ciebie Matko, aby
ofiarowaæ nasze serca pe³ne troski i obaw,
wype³nione intencjami, które wypowiadamy
g³oœno albo nosimy w ciszy serca. Maryjo, Ty
wiesz, ile w nas cierpienia. Tobie zawierzamy
nasz¹ bezradnoœæ i bezsilnoœæ wobec wielu
spraw i sytuacji, które po ludzku bywaj¹ nie do
rozwi¹zania, które nieraz nas przerastaj¹.
Jesteœmy œwiadomi, ¿e sami nic nie zmo¿emy,
dlatego wo³amy, Matko, sercem do Ciebie, abyœ
chroni³a nas. Uproœ nam, prosimy, bardzo
g³êbok¹ ufnoœæ i wiarê, ¿e bez Boga nic siê nie
dzieje i ¿e On wyprowadzi nas z ka¿dej sytuacji,
bo On jest mi³oœci¹...”.
W trzecim dniu naszej pielgrzymki przyjechaliœmy do Zakopanego – Krzeptówek, do
Sanktuarium Niepokalanego Serca Maryi, gdzie
znajduje siê figura Matki Bo¿ej Fatimskiej. W 70.
rocznicê objawieñ w Fatimie, w 1987 roku
w Rzymie na placu œw. Piotra Ojciec Œwiêty Jan
Pawe³ II dokona³ koronacji figury Matki Bo¿ej
z Sanktuarium na Krzeptówkach. Kopia figury
fatimskiej dotar³a oficjalnie z Fatimy do Polski
w 1961 roku. Kopiê otrzyma³ kardyna³ Stefan
Wyszyñski – ówczesny prymas Polski. Od tej
daty rozpoczyna siê ewangelizacja polskich
parafii w duchu orêdzia fatimskiego poprzez tzw.
rekolekcje ró¿añcowe, które by³y po³¹czone
z nawiedzeniem figury z ekip¹ misjonarzy pallotyñskich.
Nie sposób wyraziæ s³owami tego wszystkiego, czym zostaliœmy obdarowani. Nie tylko to, co
ujrza³y nasze oczy – piêkne sanktuaria,
ró¿añcowe œcie¿ki, drogi krzy¿owe, miejsca
gdzie mo¿na odpocz¹æ, pielgrzymów zadowolonych z dojœcia do celu, rozmodlenie ojców
duchowych. Piêkne by³o tak¿e to, co us³ysza³y
nasze uszy – uduchownione kazania podczas
wszyskich Mszy œw., modlitwy podczas Apelu,
Drogi Krzy¿owej, adoracji, katechezy oraz
bardzo ciekawe œwiadectwa nie tylko m³odych
pielgrzymów. Piêkne œwiadectwo o dzia³alnoœci i
powstaniu Trzeciego Zakonu Karmelitañskiego,
który jest zakonem kontemplacyjnym, da³a Maria
Recmanowa z Olbrachcic: „Ma³o mówimy a
wiêcej siê modlimy, jest g³êboka duchowoœæ
podczas modlitwy, czytanie Pisma Œwiêtego i
rozwa¿anie. Obowi¹zkowa modlitwa brewiarzowa rano i wieczorem oraz spotkania. Szkaplerz Œwiêty przekaza³a Matka Bo¿a przed 700
laty œw. Szymonowi i od tego czasu zakon
karmelitañski zacz¹³ siê na nowo rozrastaæ i
istnieje do dziœ. Matka Bo¿a obieca³a, ¿e kto nosi
szkaplerz z pobo¿noœci¹, nie bêdzie potêpiony.
Oczywiœcie, to obowi¹zuje przez ca³e ¿ycie.”
Przeczyta³a równie¿ piêkne wiersze Anny Filipek,
która zmar³a przed 16 laty a by³a pierwsz¹
Mateczk¹ œwieckiej Wspólnoty Trzeciego Zakonu Karmelitanów. Piêkne œwiadectwo przekaza³a
W³adys³awa Wac³awek, która nie tylko przesz³a
ca³¹ trasê tegorocznej pieszej pielgrzymki, ale
do³¹czy³a w Czêstochowie do nas, by razem ze
swoim mê¿em uczestniczyæ w autokarowej
pielgrzymce: „W tym roku postanowi³am, ¿e
bêdê kontynuowa³a pielgrzymkê i jeszcze sobie
pobêdê z Panem Jezusem, Mateczk¹ Bo¿¹ i
Duchem Œwiêtym. W tym roku najm³odszym
uczestnikiem pieszej pielgrzymki by³ ch³opczyk,
który szed³ z mam¹ i mia³ 14 miesiêcy, a
najstarsza by³a siostra, która mia³a 80 lat i dosz³a
do celu bez problemu. Ka¿dy dzieñ uczestniczyliœmy w Mszy œw., by³a modlitwa poranna,
godzinki, ró¿aniec, konferencja, któr¹ wyg³aszali
ksiê¿a, których piêciu pielgrzymowa³o razem
z nami. Miêdzy innymi tak¿e O. Efraim z Wspólnot¹ Zacheusz z m³odzie¿¹ oraz grup¹ muzyczn¹. Podczas ca³ego dnia modliliœmy siê do
Ducha Œwiêtego, do Matki Przenajœwiêtszej i
cz³owiek wtedy idzie z radoœci¹ i jest szczêœliwy,
chocia¿ ma obola³e nogi. Cieszy siê, ¿e doszed³,
¿e móg³ znowu przyjœæ na Jasn¹ Górê do Matki
Bo¿ej, aby Jej móg³ podziêkowaæ. Przewa¿nie
wype³ni³y siê wszystkie proœby, które mia³am
w ubieg³ym roku. Ka¿dy wieczór, kiedy doszliœmy
do celu, przed koœcio³em czekali na nas
gospodarze i nigdy nie by³o tak, ¿eby ktoœ zosta³
bez noclegu, chocia¿ by³o nas w tym roku oko³o
250. Wieczorem by³y zawsze tzw. wieczory
pogodne ze œpiewem, tañcem oraz modlitw¹
o uzdrowienie. Ostatni wieczór przed dojœciem
na Jasn¹ Gorê by³a modlitwa wstawiennicza
o dary Ducha Œwiêtego i dary charyzmatyczne.
W tym roku Ojcowie modlili siê nad ka¿dym
pielgrzymem. Odczu³am po tej modlitwie powiew
Ducha Œwiêtego oraz bardzo wielk¹ lekkoœæ i
tak¹ radoœæ, z któr¹ musia³am siê podzieliæ
z wszystkimi.” Tak¿e Ludìk Ševèík, który jecha³
ju¿ po raz pi¹ty w pielgrzymce rowerowej, dzieli³
siê swoimi wra¿eniami: „...Najstarszy rowerzysta
mia³ 75 lat, a najm³odszy 8. Porównuj¹c z pieszymi, to mieliœmy ulgê. Kiedy droga by³a z górki,
nie by³o trzeba peda³owaæ. Trochê zmoknêliœmy
w ostatnim dniu, ale to nie by³o nic w porównaniu
z ubieg³ym rokiem, kiedy to jechaliœmy z Bujakowa podczas oberwaniu chmury. Je¿eli do¿yjê i
Bóg da, to pojadê i w przysz³ym roku.” Monika
z Karwiny poda³a takie œwiadectwo: „...Kiedy
by³am w Medjugoriu, mia³am wtedy 15 lat i
modli³am siê po powrocie ka¿dy dzieñ ró¿aniec.
Ale póŸniej, kiedy nie mia³am wokó³ siebie tego
duchowego wsparcia, przestawa³am siê modliæ.
W zesz³ym roku modli³am siê o grupê modlitewn¹, kiedy O. Efraim zaprosi³ mnie do Wspólnoty.
Jestem bardzo szczêœliwa i dziêkowa³am Pannie
Maryi. Wiedzia³am, ¿e to zaproszenie jest dla
mnie i ¿e to jest wielka ³aska. Proszê o modlitwê
za m³odych ludzi, bo bardzo to potrzebuj¹,
chocia¿ sobie tego nie uœwiadamiaj¹. Ojciec
Efraim mówi, ¿e w dzisiejszym œwiecie nie
mo¿na ¿yæ bez dobrej wspólnoty i bez grupy
modlitewnej. Teraz jedziemy do Medjugorie
z ca³¹ grup¹ wspólnotow¹.”
Równie¿ bardzo piêkne œwiadectwo poda³
student po 4. roku Seminarium Teologicznego
w O³omuñcu – Jan Gajdošek, który przedstawi³
swoj¹ drogê do Boga i w koñcu do kap³añstwa.
Uœwiadomi³ wszystkim, jak wa¿na jest w³aœciwa
postawa katolika na zewn¹trz, to wszystko co
mówi, jak siê zachowuje. Bo dla niego by³o
bodŸcem poznaæ religiê daj¹c¹ tyle radoœci i
optymizmu, jakie mia³y pasa¿erki jad¹ce tak jak
on do szko³y ka¿dy dzieñ autobusem. Tak¿e
pielgrzymi z naszego autokaru dawali swoj¹
postaw¹ i wytrzyma³oœci¹, pomimo wysokiego
wieku i nierzadkich dolegliwoœci kondycyjnych,
œwiadectwo wytrwa³oœci w modlitwie przy Bogu i
nieustaj¹cej troski o swoje rodziny, by wierzy³y
one w Pana Boga i w tym duchu prowadzi³y
swoje dzieci.
Dziêkujemy Panu Bogu, ¿e nam da³ ten dar
bycia uczestnikami w pielgrzymce, poniewa¿
przekonaliœmy siê, ¿e Bóg nas kocha i ma dla
ka¿dego z nas wspania³y plan. Ka¿dy sobie
mo¿e przypomnieæ s³owa, które przczytaliœmy
w Dêbowcu – polskim La Salette:
„Drogi Pielgrzymie! S¹ chwile, które pamiêtasz
przez ca³e ¿ycie. S¹ chwile, na które czekasz,
o których marzysz i do których siê d³ugo
przygotowujesz. Oto jedna z nich – pielgrzymka
do Matki. B¹dŸ blisko Niej! Chciej na Ni¹ patrzeæ,
chciej J¹ kochaæ. Tego Ci nikt nie odbierze.
I teraz dostaniesz to! Chwila, na któr¹ tak d³ugo
czeka³eœ.”.
Irena Szymonikowa
8
MOST 225/XIX
3x na aktuální téma: restituce církevního majetku
Mili ètenáøi,
ze záplavy rùzných komentáøù „pro a proti“, které
se v posledních mìsících objevují v èeských (ale
i zahranièních) médiích v souvislostí s parlamentním „bojem“ vlády a opozice o tzv. církevní
restituce, jsme vybrali tøi èlánky: renomovaných
nìmeckých novin Die Welt, komentátora HN
Jiøího Leschtiny a bloggera iDnes Zdeòka Bárty.
Tyto tøi èlánky vystihují témìø vše.
Jiøí Leschtina, komentátor HN, www.ihned.cz:
Nesvatá válka Lidového domu
Stále zní snìmovnou argument, že vláda nemùže
v èase krize naložit pøíštím kabinetùm bøímì splácení desítek miliard korun za uloupený majetek.
Jenže je ponìkud zvrhlé øíkat okradenému: Neboj
se, my ti to vrátíme. Ale až na tom budeme lépe.
Tím spíš, že ani v èasech, kdy bylo lépe a naše
ekonomika rostla, neodhodlala se k církevním
restitucím žádná vláda, vèetnì tìch sociálnì
demokratických.
Když totiž Sobotkovi poslanci obstruovali proti
sociálním škrtùm, bylo možné s nimi nesouhlasit,
ale zároveò jim vyslovit uznání za vìrnost
levicovým ideálùm. Proti èemu brojí teï? Proti
zásadì, kterou by mìly ctít levice i pravice. Že
majetek, který církvi ukradli komunisté, nemùže
stát zadržovat. Ne, tento boj není ze strany
ÈSSD boj za ideály. Ale proti nejzákladnìjší
spravedlnosti.
Jak se šance na schválení restitucí zvyšuje,
vzrùstá i hysterie sociálních demokratù. A v zápalu nesvatého boje ztrácejí argumentaèní
soudnost. Jak mùže poslanec Jeroným Tejc tvrdit,
že vládní vìtšina tímto zákonem narušuje
majetkovou podstatu státu? Chce snad øíct, že
podstatou tohoto státu je lup zvící desítek
miliard? Tím se už sociální demokraté dostávají
na úroveò komunistù, pro které nikdy nebyl
problém vydávat ukradený majetek za státní
blaho.
Opozièní kouzlo nechtìného
Nìkteré projevy sociálních demokratù pak záøily
kouzlem nechtìného. Napøíklad poslankynì
Dana Váhalová zcela vážnì pøesvìdèovala
poslance, že nemohou zvednout ruku pro
restituce, když nám Brusel utahuje kohoutky
eurofondù. Což z jejích úst vyznìlo asi takto:
Kvùli rozkrádání evropských dotací vládou i
hejtmany máme pro církevní prosebníky zavøeno.
Její kolega Tejc se pohoršoval, že stát ztratí nad
navráceným majetkem kontrolu. A že by bylo na
místì zøídit nìjaký výbor, jenž by sledoval, jak
církev s majetkem nakládá. Proè by ale mìl
takový kontrolní výbor (døív se tomu øíkalo státní
dohled) bdít zrovna nad církvemi organizacemi,
když nedohlížel nad jinými restituenty? Napøíklad
ani nad tím, jak ÈSSD nakládá s Lidovým
domem, který jí ukradli komunisté a stát vrátil
brzy po revoluci. A že by zrovna tady nìjaké
"oèko" nebylo tak od vìci.
Jejich odpovìdnost, jejich osud
Oponenti vlády tvrdí, že církev si nebude vìdìt
s majetkem rady. Že ho prodá, zašantroèí,
vytuneluje. Jako privatizátoøi v devadesátých
letech. Jenže tenkrát stát pøihlížel tunelování
vlastního majetku. Teï cizí majetek pøedává
pravému vlastníkovi. A proè ten by si tuneloval
svoje spoleènosti, rozkrádal pozemky a budovy?
A i kdyby je znehodnotil, peníze bídnì investoval,
je to jen jeho odpovìdnost a osud.
Naše opozice køièí, že vláda restituuje na úkor
dùchodcù, zdravotnì postižených, uèitelù, zdravotníkù. Jenže není dùvod pochybovat, že církev
bude také investovat do svých škol, domovù
dùchodcù, hospicù, dìtských domovù, zaøízení
pro zdravotnì postižené, které už teï provozuje
na velmi dobré úrovni. A všude tam pracují
uèitelé, léèí se pacienti, žijí dùchodci, zdravotnì
postižení. Tedy ti, z nichž se rekrutují volièi
sociálních demokratù. A proti nimž ÈSSD vytáhla
v parlamentní bitvì.
Die Welt: Populismus ÈSSD
134 miliard korun chtìjí ODS a TOP 09 darovat
církvím, stojí na plakátech. Navrácení majetku
uloupeného komunistickým režimem církvím se
momentálnì stalo hlavním tématem ÈSSD pøed
krajskými volbami. ÈSSD je spolu s komunisty
proti restitucím. Sedmé pøikázání ale zní:
Nepokradeš.
Zrádné na celé vìci je, že se strana shodne
s velkou vìtšinou obyvatel. Èesko je (spolu
s bývalou NDR) nejménì vìøící zemí v Evropì,
nikde jinde nenajdete tak silnì rozšíøený
ateismus. Vìdomí, že tu šlo o nespravedlnost
vùèi církvím, se u mnohých Èechù blíží k nule.
Má to své historické dùvody: Nìkdejší moc
katolické církve v èeských zemích je úzce
spojována s panováním Habsburkù. Doba 300 let
pod Vídní se oznaèuje jako doba temna. Takže
nemùže nikoho udivit, že Èesko je poslední zemí
v Evropì, kde nedošlo na vyrovnání státu s církvemi. Slovo „dárek“ je ale od levice pošetilé. Jde
o navrácení, ne o dárek.
To, jak nyní mluví ÈSSD, pøipomíná slova z minulosti, kdy se v Praze vedl spor o navrácení
židovského muzea židovské obci. Svého èasu
vyjadøovali politici se vší vážnosti obavy, že židé
bohatství muzea bez okolkù pøevedou na peníze,
což se nestalo.
Zdenìk Bárta: Sobotkova husitská složenka
(pøevzato z blog.iDNES.cz, ze dne 23. srpna
2012)
Jeden husita Sobotka - ten, který slaví Boha,
rozesílá vìøícím složenky. Vìøící, tedy všichni ti,
kteøí vìøí, že ÈSSD spolu s KSÈM spasí tuto
zem, jsou touto, ne pøíliš originální akcí, nadšeni.
My ostatní, nevìøící psi, kterým chybí víra v zázraèné schopnosti ÈSSD a KSÈM, máme možnost
se nad tímto cárem papíru zamyslet...a snad být
osvíceni Duchem Sobotkova génia...
1. øádek složenky - Prosazování majetkového
vyrovnání pøes zásadní odpor vìtšiny obèanù ?
Škoda, že tolik úsilí jako demagogickému matení
lidí ÈSSD nevìnuje skuteèné informaèní
kampani. O tu se moc bohužel nesnaží ani strany, které vyrovnání s církví prosazují....což je ve
spoleènosti, kde stále pøevládá mylný názor, že
"spravedlivý boj Husitù" proti církvi pøinesl nìco
dobrého, hodnì málo...
9
MOST 225/XIX
Vyrovnání s církví bude trvat tøicet let, ale za tuto
dobu stát nejen vydá peníze, ale na druhé stranì
je ušetøí odlukou církve od státu. Platy
duchovních, ke kterým se mají zanedlouho pøipojit i muslimové, by jistì státní pokladnu a tedy nás
všechny, v prùbìhu tøiceti let pøišly na mnohem
víc....
Bohužel nìkteré politické strany uvažují jen na
jedno volební období dopøedu, skuteèná budoucnost je nezajímá. Po èem se tolik mezi odpùrci
volá, má ve skuteènosti nastat - každá církev
bude hospodaøit jen s tím, co získá od svých
vìøících a nebude vysávat státní rozpoèet...
Mnohé církve mají hluboké historické koøeny,
pøedevším katolická církev a tedy i historický
majetek získaný po staletí z darù vìøících a
hospodaøením na tomto majetku. Tento majetek jí
byl komunisty, tedy státem, zabaven a je tøeba
vrátit jí ho zpìt, aby se odluka od státu a
samostatné hospodaøení každé církve mohlo
uskuteènit.
Argument, že nyní je vìøících málo a proto nemá
církev na velký majetek nárok je zcela nesmyslný
a amorální, stejnì jako poukazovat na temná
místa historie církve, jako by nebylo nic jiného...
Tak jako snaha ÈSSD vytvoøit jakýsi církevní fond
a obhospodaøovat v nìm majetek, který státu
nepatøí a byl komunisty ukraden církvi, to je jen
legalizace Února 1948....
Informace jsou jen o tom, kdo si jaké vybere,
pokud chce slyšet jen to negativní, snadno mùže
u nìho nastat odpor k tomu pozitivnímu, o kterém
se pøíliš neinformuje a není hned vidìt. Èetl jsem
již mnoho nenávistných èlánkù o chamtivosti a
nenasytnosti církve - jako vystøižené z komunistické propagandy minulých let, na kterou teï
navazuje s úspìchem ÈSSD...
Neèetl jsem nic o chamtivosti a nenažranosti
státu, který nechce vrátit to, co mu nepatøí...
neèetl jsem nic o chamtivosti a nenažranosti lidí,
kteøí tuto snahu podporují....
pøimìøené a pro stát rizikové“ - bylo by to na
dlouho....nemám rád dlouhé èlánky....nechám
toho...Snahu ÈSSD svou krajskou kampaò
založit na „husitském proticírkevním odboji " tématem, který nemá s krajskými volbami nic
spoleèného, chápu, je tøeba skrýt fakt, že
hejtmani za ÈSSD se pøi správì krajského
majetku moc nevyznamenali... Kampaò nemùže
být postavena ani na boji proti korupci, po
pøípadu zatèeného hejtmana Ratha, by vyznívala
dost smìšnì a trapnì...stejnì jako Sobotkova
složenka....
Dále doporuèujeme k danému tématu k pøeètení i
velmi výstižný èlánek našeho P. Františka, jenž
byl publikován v pátek 17. srpna 2012 ve
Frýdecko-místeckém a tøineckém deníku,
www.fm.denik.cz.
2. øádek složenky – „Vydání majetku a finanèní
kompenzace by byly v souèasné situaci ne-
Katolický pohled na problematiku komplexnì
shrnuje web www.cirkevnimajetek.cz
Česko, bezbožný to domov můj …
Milí ètenáøi, dovolili jsme si bez úprav pøetisknout
do našeho MOSTu èlánek z Katolického týdeníku,
ve kterém se jeho autor zamýšlí nad výsledky
loòského sèítání lidu, konkrétnì nad tím, kolik je
v Èesku vìøících. Tento èlánek se nám zdá natolik
fundovaný a zajímavý, že si dovolujeme vám ho
nabídnout. Docela dobøe øeší problematiku
„Èeska - nejvíce ateistického státu v Evropì“.
Redakce.
Menší ohrádky, více houští
Mùj fakultní kolega, církevní historik Jaroslav
Hrdlièka, se v odhadech poètu lidí, kteøí se pøi
sèítání lidu pøihlásí k øímskokatolické, èeskobratrské a husitské církvi, trefil s odchylkou
pouhých nìkolika tisíc. Velice pøesný odhad mu
umožnila znalost církevních dìjin 20. století a
sledování základních informací z oboru sociologie
náboženství a religionistiky. Ano, pro ty, kdo se
alespoò trochu orientují ve zmínìných oborech,
nebyly výsledky „náboženské otázky“ ze sèítání
lidu 2011 nijak pøekvapivé.
Dvanáctá otázka v archu pro sèítání lidu, domù a
bytù v roce 2011 byla nazvána „Náboženská víra“
a obsahovala výslovné upozornìní, že „uvedení
údaje není povinné“. Umožòovala tak tøi typy
odpovìdí a jako ètvrtou možnost ponechání
otázky bez odpovìdi.
Témìø polovina neodpovìdìla
První ze tøí typù odpovìdí znamenala identifikaci
respondenta s náboženskou institucí. Pøi zatržení
odpovìdi „vìøící – hlásící se k církvi, náboženské
spoleènosti“ ho formuláø vedl k uvedení konkrétní
instituce. Vysvìtlivky mu jich nabízely na výbìr
32; právì tolik totiž bylo ke 2. 11. 2010 subjektù,
které jako církev èi náboženskou spoleènost
registrovalo Ministerstvo kultury. Ve vysvìtlivkách
se pak respondentovi dostalo ujištìní, že mùže
také co nejpøesnìji napsat název té instituce,
která nebyla registrována, a která se tedy na
seznamu neobjevila. Tuto první možnost zvolilo 1
467 438 lidí (za dìti ji samozøejmì zvolili rodièe),
tedy témìø 14 procent obyvatelstva.
Druhou možností bylo identifikovat se s oznaèením „vìøící – nehlásící se k žádné církvi ani
náboženské spoleènosti“. Vybralo si ji 707 649
respondentù, což je témìø 7 procent. Celkovì se
tedy za „církevní“ i „necírkevní“ vìøící prohlásili
obyvatelé Èeské republiky v poètu 2 175 087,
tedy zhruba v jedné pìtinì (20,6 procent). Tøetí
možnost, zatržení výrazu „bez náboženské víry“,
zvolilo 3 612 804 lidí (34 procent). Zdaleka
nejvíce bylo ale tìch, kteøí využili práva na tuto
otázku neodpovìdìt: bylo jich 4 774 323, tedy
témìø polovina (45 procent).
Vysoké procento tìch, kteøí na „náboženskou
otázku“ neodpovìdìli, vzbuzuje samozøejmì
pochybnost o úplnosti poètù v ostatních
kategoriích; lze totiž pøedpokládat, že urèitá èást
„vìøících“ i lidí „bez vyznání“ nepokládá za nutné
svùj postoj k náboženství sdìlovat státu.
Nasvìdèoval by tomu fakt, že úbytek hlásí témìø
všechny církve a náboženské spoleènosti, tedy i
ty, které pøed deseti lety mìly pøírùstek a u nichž
není dùvod skuteèný pokles èlenù pøedpokládat.
Pøírùstek v posledním sèítání mají v podstatì
pouze velmi disciplinovaná, „vyznavaèská“
církevní spoleèenství (Apoštolská církev, Církev
bratrská, Církev køesanská spoleèenství), u nichž
bývá témìø náboženskou povinností se k víøe a
k církvi veøejnì hlásit. Na druhé stranì nemusí být
zkreslení, dané vysokým poètem tìch, kteøí neodpovìdìli, nijak dramatické. Ukazuje to i
minimální rozdíl mezi poètem adventistù podle
vlastních statistik (7 490) a poètem tìch, kteøí se
k Církvi adventistù sedmého dne pøihlásili pøi
sèítání (7 394). Je ovšem možné zase namítnout,
že i adventisté tvoøí „vyznavaèskou“ církev, takže
ani tento argument není jednoznaènì prùkazný.
Rychlejší pokles poètu pøíslušníkù církví…
Poèet tìch, kteøí se hlásí jako „vìøící“,
v posledních dvaceti letech rychle klesá; snížil se
na ménì než polovinu (ze 4 523 734 v roce 1991
na 2 175 087 v roce 2011, což je zhruba na
48 procent). Hlavní podíl na tomto výsledku má
pokles poètu vìøících, kteøí se hlásí k urèité církvi
nebo náboženské spoleènosti, a to na ménì než
33 procent jejich poètu v roce 1991. Tento pokles
je zpùsoben pøedevším velkým „odlivem“ tìch,
kteøí se hlásí ke tøem nejvìtším èeským církvím:
Církvi øímskokatolické (ØKC), Èeskobratrské
církvi evangelické (ÈCE) a Církvi èeskoslovenské
husitské (CÈSH). Je pøitom pozoruhodné, že v
pøípadì všech tøí nejvìtších církví byl pokles
poètu tìch, kteøí se k nim pøihlásili, mezi lety 2001
a 2011 ještì rychlejší než mezi lety 1991 a 2001.
V prvním svobodném období (1991–2001)
zaznamenala ØKC úbytek témìø 32 procent, ve
druhém (2001–2011) pak ale o více než 60
procent na souèasných 1 083 899. K øímským
katolíkùm se tedy oproti roku 2001 (kdy to bylo
2 740 780 lidí) pøihlásila nyní ménì než polovina
respondentù. Podobnì se zvyšuje „úbytek“
v pøípadì ÈCE a CÈSH: v prvním desetiletí o 43,
resp. 44 procent, ve druhém desetiletí pak o 56,
resp. o 60 procent. Zvláštì CÈSH tak s poètem
39 276 pomalu ztrácí své postavení mezi tøemi
„velkými církvemi“ (ètvrtá nejvìtší církev –
Pravoslavná církev v èeských zemích – má
stabilní poèet cca 20 tisíc vìøících), zatímco ÈCE
(51 936) si mírný odstup od menších církví ještì
udržuje. Podobné schéma jako tøi tzv. velké církve
ve vývoji poètu tìch, kteøí se k nim hlásí, mají i
další tøi – podstatnì menší – evangelické luterské
církve, které v èeské spoleènosti pùsobí: Evangelická církev augsburského vyznání v ÈR,
Luterská evangelická církev a. v. v ÈR a Slezská
církev evangelická augsburského vyznání. Toto
schéma by bylo možné zjednodušenì vyjádøit
heslem „pøi každém sèítání pokles zhruba na
polovinu“.
Oproti trojici velkých církví a trojici luterských
církví zaznamenávají malá a spíše netradièní
spoleèenství mírný rùst. Projevil se pøedevším
v roce 2001 u Apoštolské církve, Bratrské jednoty
10
baptistù, Køesanských sborù a u øady dalších.
V roce 2011 bylo ale rostoucích malých
spoleèenství podstatnì ménì: kromì výše
jmenovaných Apoštolské církve, Církve bratrské a
Církve køesanská spoleèenství to byla ještì
Církev øeckokatolická a Starokatolická církev
v ÈR. Z nejmenších spoleèenství pak zaznamenalo relativnì velký rùst hnutí Hare Krišna
a Scientologická církev. Znaèný rùst mùžeme také
pøedpokládat u dvou spoleèenství, u nichž chybìjí
údaje z roku 2001, protože oficiálnì registrována
byla pozdìji (obì shodou okolností roku 2007):
k Ruské pravoslavné církvi se nyní pøi jejím
prvním sèítání pøihlásilo témìø 6 tisíc obyvatel,
k Buddhismu Diamantové cesty témìø tøi a pùl
tisíce.
Osobnì se domnívám, že rychlejší pokles
u velkých církví a „zastavený rùst“ u vìtšiny
malých spoleèenství je do znaèné míry zpùsoben
nepøíliš pozitivním postojem èásti obyvatelstva
ÈR ke sèítání lidu, který jsem zaznamenal
v médiích i v soukromém styku, a z nìj snad
vyplývající neochotou odpovídat na „nepovinné“
otázky. Tento mùj závìr se ovšem nezakládá na
žádných datech.
…ale spíše tìch deklarativních
Naopak velmi dobøe podložený se zdá být závìr,
který pøi rùzných pøíležitostech prezentoval
Zdenìk Nešpor ze Sociologického ústavu AV ÈR.
Z výzkumu mezi lety 1992 a 2006 totiž vyplývá, že
poèet pravidelných návštìvníkù bohoslužeb je
prakticky ustálen na poètu zhruba 10 procent
obyvatel ÈR. Oproti výraznému poklesu poètu
tìch, kteøí se k církvím hlásí, tedy poèet tìch, kteøí
navštìvují bohoslužbu nejménì jednou mìsíènì,
nijak neklesá. Zdá se tedy, že znaèný úbytek se
týká pøedevším tzv. deklarativních vìøících, tedy
tìch, kteøí se „svou“ institucí pøíliš nežijí (jejich
kontakt s církví se odehrává v pùdorysu køest –
svatba – pohøeb), ale hlásí se k ní ze spoleèenských, rodinných èi kulturních dùvodù.
Pokles poètu deklarativních vìøících je u nás
patrnì daleko rychlejší než v jiných evropských
zemích. V novináøské zkratce bývá vyjadøován
jako tzv. èeský ateismus; ve skuteènosti se ale
jedná spíše o velmi výrazný odpor k náboženským institucím, pøedevším k velkým církvím a
z nich hlavnì k církvi majoritní, øímskokatolické.
Nedùvìra k institucím (vèetnì náboženských)
roste po celém západním svìtì, jako èeské
specifikum se však zdá být míra této nedùvìry
anebo snad až nepøátelství nezanedbatelné èásti
veøejnosti k nim. Jak je již lépe a podrobnì
popsáno jinde, koøeny tohoto tzv. èeského
ateismu patrnì tkví v 19. století, kdy se u Èechù
(napøíklad na rozdíl od Polákù) dostala do
konfliktu náboženská identita (katolická) a národní
identita (èeská, tedy protirakouská, a kvùli sepìtí
rakouského trùnu s katolickým oltáøem samozøejmì i protikatolická). Z tohoto konfliktu vyšlo
vítìznì èešství a porážku utrpìlo katolictví.
V obdobích první republiky i vlády komunistické
strany pak fundamentální nedùvìra èeské
veøejnosti k majoritní církvi a distance od ní jen
posílily a pøesunuly se i na další církve. Pouze
v nìkolika málo obdobích byl tento negativní
vztah k církvím nakrátko oslaben: napøíklad po
zmìnì režimu v roce 1989 mìly nìkteré církevní
postavy aureolu odpùrcù komunismu a muèedníkù. To se patrnì projevilo v poètu pøi sèítání lidu
roku 1991, jehož výsledky pozitivnì pøekvapily
MOST 225/XIX
samotné církevní pøedstavitele. Tehdejší relativnì
vysoký poèet vìøících lze podle mne pøisoudit
právì deklarativním vìøícím z politických dùvodù.
Výše pøipomenuté výsledky dalších sèítání je pak
možné chápat také jako svìdectví o návratu ke
stereotypùm posledních staletí nebo též jako
svìdectví o tom, že církve tento prchavý závan
dùvìry nedokázaly využít.
Víra ano, církev ne
Zatímco poèet vìøících, kteøí se hlásí k nìkteré
z náboženských institucí, v posledních dvaceti
letech strmì klesal, poèet vìøících, kteøí si
nezvolili žádnou z nabízených církví a náboženských spoleèností, výraznì vzrùstal (jak je
uvedeno výše, celkový pokles poètu vìøících
ovšem tento rùst nezadržel). Vìøících, kteøí se
pøihlásili k „ostatním“ církvím a náboženským
spoleènostem nebo tyto spoleènosti uvedli
nepøesnì, bylo v roce 1991 jen o nìco málo více
než 21 tisíc. O deset let pozdìji jich ale statistický
úøad napoèítal více než 196 tisíc, což znamenalo
ohromný nárùst o více než devìt set procent.
Výsledky posledního sèítání jsou pestøejší. Nabízených náboženských spoleèností bylo podstatnì
více, a patrnì také proto zùstalo v kategorii
„jiných“ jen zhruba 53 tisíc respondentù. Kromì
toho bychom však napoèítali více než 100 tisíc
„køesanù“, „katolíkù“, „protestantù“ apod., kteøí
žádnou „svou“ církev nejmenovali. Ještì více o
problémech nezanedbatelného poètu vìøících
identifikovat se s konkrétní církví èi náboženskou
spoleèností vypovídá nová kategorie (zavedená
pøi sèítání roku 2011) „vìøící – nehlásící se
k žádné církvi ani náboženské spoleènosti“. Jak je
již uvedeno výše, zvolilo ji více než 700 tisíc
obyvatel.
Z tìchto údajù vyplývá, že v Èeské republice je
nezanedbatelný a rychle rostoucí poèet vìøících,
kteøí mají urèitý problém se zaøazením k náboženské instituci. Nìkteøí nechtìjí nebo nedokážou
„své“ spoleèenství správnì pojmenovat a ještì jiní
se k žádnému konkrétnímu spoleèenství nechtìjí
hlásit. Tento trend považuji za další dùsledek výše
zmínìné nedùvìry èeské spoleènosti k náboženským institucím. Možná až pro desetinu obyvatel
Èeské republiky je pøijatelné být vìøící, ovšem být
souèástí církve nebo jiného spoleèenství pøijatelné není. Je snad možné spekulovat o tom, že
v této kategorii „vìøících bez církve“ jsou nìkteøí,
kdo pøestali být deklarativními, nebo dokonce i
praktikujícími vìøícími, a kdo se tedy se svým
spoleèenstvím rozešli. V této kategorii mohou být
ale i „noví vìøící“, kteøí jsou souèástí širokého a
žádnou institucí neohranièeného hnutí Nového
vìku (New Age).
Pøíslušníci hnutí Nového vìku ale vìtšinou vnímají sami sebe jako „spirituální“. Svá pøesvìdèení
obvykle neoznaèují za náboženská, a necítí tedy
vždy potøebu vyjadøovat, že jim „vìøí“. Napøíklad
svùj nejbìžnìjší sdílený pøedpoklad, totiž
pøesvìdèení o existenci duchovní „energie“ (všeprostupující, kosmické apod.), ostatnì velmi èasto
chápou spíše jako záležitost vìdy než jako
náboženství. Nemyslí ovšem „materialistickou“
vìdu, jak ji dnes známe, ale tøeba takový výklad
poznatkù souèasné kvantové fyziky, který jim tyto
pøedpoklady potvrzuje. Mimoøádnì rozšíøenou
takovou koncepcí je u nás dejme tomu pøedpoklad existence kosmické energie reiki.
Jiným pøíkladem spirituální praxe, která je u nás
mimoøádnì oblíbená, je jóga. Pro mnoho jogínù je
ovšem tìžko pøijatelné uvažovat o sobì jako
o hinduistech, natož o vìøících. Jógu chápou
èasto spíše jako univerzální nástroj duchovního
rozvoje, který je v podstatì spíše náhodnì spojen
s indickým prostøedím. Podobnì i pro ty, kdo
mnoho let praktikují buddhistické meditace, mùže
být problém oznaèit se za buddhisty (tedy „svázat
se“ s jedním náboženstvím), natož pak pøihlásit se
k buddhismu pøi sèítání lidu. S takovými pøíklady
by samozøejmì bylo možné pokraèovat.
V èeské spoleènosti cítím v této souvislosti
výrazný rozpor. Na jedné stranì sleduji velkou
oblibu náboženství – není to ovšem náboženství
jedné instituce ani jedné tradice. Jsou to spíše
jednotlivé náboženské prvky, individuálnì
spojované podle osobních preferencí. Tento
„náboženský patchwork“ (a v tom je právì ten
rozpor) se ovšem nenazývá „náboženství“, nýbrž
radìji „spiritualita“ a podobnì. Pojem „náboženství“, sám o sobì hodnì nejasný a problematický, s sebou nese jakýsi odér, a je tak až
témìø nesnesitelnì rozmlžen.
Právì kvùli tomuto rozmlžení se mi nezdá
správné pøisuzovat velkou váhu na první pohled
pøekvapivì nízkému poètu tìch, kteøí o sobì
prohlásili, že jsou „bez náboženské víry“. Bylo jich
pøi posledním sèítání lidu 3 612 804, což jen
zhruba 60 procent z poètu tìch, kteøí se pøed
deseti lety (roku 2001) pøihlásili jako ti, kdo jsou
„bez vyznání“ (6 039 991). Nejedná se jistì
o nìjaký „ústup ateistù“, ale podle mého názoru
jde spíše o výraz nejistoty ohlednì toho, co
vlastnì náboženství a náboženská víra jsou.
Umím si pøedstavit, že mnoho tìch, kdo jsou
osobnì a soukromì pøesvìdèeni o tom, že
existuje „nìco mezi nebem a zemí“, se nechtìjí
nalézat ani mezi vìøícími, ani mezi tìmi, kdo jsou
„bez náboženské víry“, a že tedy na otázku radìji
neodpoví (navíc pokud je výslovnì uvedeno, že
odpovìï není povinná). Tak si ostatnì vysvìtluji i
(opìt na první pohled pøekvapivì vysoký) poèet
tìch, kteøí odpovìï neuvedli. Oproti poètu tìch,
jejichž odpovìï nebyla zjištìna roku 2001
(901 981), je jich více než pìtkrát tolik
(4 774 323).
Co pøíštì?
V tomto ohledu sèítání lidu – zdá se mi – ponìkud
zklamalo. Dvanáctá otázka obsahuje pouze
pojmy, které jsou v západních spoleènostech až
pøíliš svázány s køesanskou tradicí (církev, víra) a
které u velké èásti èeských mluvèích asociují
všeobjímající komplexnost a uzavøenost jakéhosi
názorového systému (náboženství). Považuji za
promarnìnou pøíležitost, že sèítací arch nenabídl
pøihlášení k aktivnímu duchovnímu životu bez
vazby na víru a na to, co je bìžnì nazýváno jako
„náboženství“. Taková možnost by patrnì musela
obsahovat dnes populární slova „spiritualita“ nebo
„spirituální“.
Není ale jisté, zda Èeský statistický úøad bude mít
šanci formulovat v roce 2021 „náboženskou
otázku“ prozíravìji. Vzhledem k odmítnutí
odpovìdi u témìø poloviny respondentù možná
pøíštì už žádná obdoba dvanácté otázky z roku
2011 ani nebude.
Zdenìk Vojtíšek
Autor (nar. 1963) je vedoucím Katedry
religionistiky na HTF UK a šéfredaktorem
ètvrtletníku Dingir.
Pøevzato z Katolického týdeníku 29/2012
11
MOST 225/XIX
Rok víry
Poslední den prázdnin. V aktovce sbalené papuèe, v pouzdøe
ostrouhané tužky a nová propiska, všechno to jen èeká, až to
„propukne.“ V hlavì se ještì honí vzpomínky na letní dobrodružství a
prázdninové zážitky. Škoda že už je to za námi, ale nemusíme být
smutní. Pán Bùh má pro nás jistì už nachystáno nìco krásného do
každého dne školního roku, který právì zaèíná.
A už pøíští mìsíc pøitom zaène další „nový“ rok. Svatý Otec Benedikt
XVI. ohlásil 11. øíjna 2012 jako zaèátek Roku víry. Co to má být, øekla
jsem si, když jsem to poprvé uslyšela. Rok víry? Taková jasná vìc prostì vìøím a hotovo, ne? A pøece a právì proto Svatý Otec vyhlašuje
rok víry, abychom se nad tím trochu zamysleli. Víra totiž není žádná
samozøejmost. Je to poklad, o který je tøeba peèovat.
V každodenním životì ale máme spoustu jiných starostí, zamìstnává
nás plno vìcí, ještì chceme stihnout to a támhleto… a víra? No tak
veèer odžmoulám nìjakou modlitbu, aby se neøeklo. Ale tak to Pán Bùh
s námi asi neplánoval. Køtem jsme vstoupili na cestu víry a každý den
bychom mìli udìlat další krok. Mìli bychom Boha stále lépe poznávat,
mìli bychom plnit jeho vùli, dìlat to, co s námi má Pán Bùh v plánu. Jak
to ale zjistit, to už je trochu tìžší.
Uèit se Bohu naslouchat je práce na celý život. Bùh k nám mluví
mnoha zpùsoby – skrze lidi, které potkáváme, skrze situace, které
prožíváme, skrze Písmo svaté a taky skrze církev a její uèení. Uèení
katolické církve je sepsáno v knize nazvané Katechismus. Zní to trochu
tajuplnì a èlovìk nìkdy neví, co si pod tím má pøedstavit. Jestli chcete,
pustíme se do objevování tìch tajemství spolu. Pøedstavte si, že celá
jedna èást této knihy je vìnována vyznání víry. Vyznání víry už znáte,
modlíme se ho spoleènì vždycky v nedìli pøi mši svaté po kázání
a zaèíná slovy: „Vìøím v Boha Otce všemohoucího, stvoøitele nebe
a zemì.“
Co to pro nás znamená, to si necháme na pøíští mìsíc. Teï si ještì
pøipomeneme jednu dùležitou vìc. Takto o tom píše svatý Jakub: „Co to
pomùže, moji bratøi, øíká-li nìkdo, že má víru, ale nemá skutky? Mùže ho
taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do èeho se
obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a nìkdo z vás jim øekne:
‚Tak s Pánem Bohem! Zahøejte se a najezte se' – ale nedáte jim, co
potøebují pro své tìlo, co je jim to platné? Stejnì tak je tomu i s vírou:
když se neprojevuje skutky, je sama o sobì mrtvá. Ale nìkdo by mohl
øíci: ‚Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru, která je beze
skutkù! Já ti však ze svých skutkù mohu dokázat svou víru“ (Jak 2,
14–18). Naše víra se tedy má projevovat skutky milosrdné lásky
projevované všem potøebným. Ten kdo Bohu uvìøil a zakusil Boží lásku,
touží ji pøedávat dál, rozdávat na každém kroku, aby ji každý poznal a
mohl zakusit. Nežijme svou víru sami pro sebe, rozdìlme se o ni. Buïme
solí zemì a svìtlem svìta.
Úkoly (pøevzato z www.deti.vira.cz)
1. Prohlédni si obrázky a zamysli se, které vìci vznikly pùsobením Boha
stvoøitele a které vytvoøil èlovìk. Vybarvi ty, které stvoøil Bùh.
2. Najdi 5 rozdílù.
12
MOST 225/XIX
Nedělní liturgie
v září
22. nedìle v mezidobí (2.9.)
1. ètení: Dt 4,1-2.6-8; 2. ètení: Jak 1,1718.21b-22.27; Evangelium: Mk 7,1-8.1415.21-23
Žalm: odp. Hospodine, kdo smí prodlévat
ve tvém stánku?
Ref. Prawy zamieszka w domu Twoim
Panie.
23. nedìle v mezidobí (9.9.)
1. ètení: Iz 35,4-7a, 2. ètení: Jak 2,1-5;
Evangelium: Mk 7,31-37
Žalm: odp. Duše má, chval Hospodina.
Ref. Chwal duszo moja Pana, Stwórcê
swego.
Slavnost Výroèí posvìcení kostela
(23.9.)
1. ètení: Iz 56,1.6-7; 2. ètení: Ef 2,19-22;
Evangelium: Lk 19,1-10
Žalm: odp. Proudy bystøin jsou k radosti
Božímu mìstu, pøesvatému stánku
Nejvyššího.
Ref. Jak mi³a, Panie, jest œwi¹tynia Twoja.
26. nedìle v mezidobí (30.9.)
1. ètení: Nm 11,25-29; 2. ètení: Jak 5,1-6;
Evangelium: Mk 9,38-43.45.47-48
Žalm: odp. Hospodinovy pøedpisy jsou
správné, pùsobí radost v srdci.
Ref. Nakazy Pana s¹ radoœci¹ serca.
27. nedìle v mezidobí (7.10.)
1. ètení: Gn 2,18-24; 2. ètení: Žid 2,9-11;
Evangelium: Mk 10,2-16
Žalm: odp. A nám Hospodin žehná po
všechny dny našeho života.
Ref. Niechaj nas zawsze Pan Bóg
b³ogos³awi.
Oznamujeme všem èlenùm
chrámového sboru LAUDAMUS,
že první poprázdninová zkouška
bude ve støedu 5. záøí 2012.
Samozøejmì zveme i nové
zájemce! Tìšíme se na Vás!
Internetové stránky naší farnosti
najdete na adrese
www.trinec.farnost.cz
most
Poøad bohoslužeb v záøí
§
Nedìle 2.9.2012 – 22. nedìle v mezi-
§
Každý pátek vyjma prvního pátku je
dobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00
polsky.
§
Pátek 7.9.2012 – první pátek v mìsíci.
§
Sobota 8.9.2012 – svátek Narození
Panny Marie.
§
Nedìle 9.9.2012 - 23. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00
èesky. Dnes budeme dìkovat Pánu
Bohu za letošní úrodu.
§
Pátek 14.9.2012 – svátek Povýšení
svatého køíže.
§
Sobota 15.9.2012 – Slavnost Panny
Marie Bolestné, spolupatronky tøineckého farního kostela.
§
Nedìle 16.9.2012 - Slavnost sv. Alberta
Jeruzalémského – poutní slavnost v naší farnosti; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a
17.00 polsky. Odpoledne zahradní
slavnost na farní zahradì.
§
Pátek 21.9.2012 – svátek sv. Matouše,
apoštola a evangelisty.
§
Nedìle 23.9.2012 – Slavnost Výroèí
posvìcení tøineckého farního kostela;
6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky.
§
Pátek 28.9.2012 – Slavnost sv. Václava,
muèedníka, hlavního patrona èeského
národa.
§
Sobota 29.9.2012 – svátek sv. Michaela,
Gabriela a Rafaela, archandìlù.
§
Nedìle 30.9.2012 – 26. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00
polsky.
§
Pátek 5.10.2012 – první pátek v mìsíci.
§
Nedìle 7.10.2012 – 27. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00
èesky.
§
Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské
veèeøadlo.
§
V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají
v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu,
pátek - ranní èesky, veèerní polsky.
V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky,
veèerní èesky.
§
Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je
adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do
19.00 hodin.
§
Každý první pátek je po ranní mši svaté
výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní.
výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní
s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.
§
První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu.
§
Mše svatá v Domovì pro seniory na
Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl
hodiny pøed zaèátkem mše svaté je
možno pøistoupit ke svátosti smíøení.
§
Mše svatá v Nemocnici Sosna je
sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede
mší svatou pøíležitost ke svátosti
smíøení.
Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku
v kostele!
Úmysly Apoštolátu
modlitby – záøí 2012
Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe,
kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti
v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení
ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši
svaté neustále zpøítomòuje obì sebe
samého za záchranu svìta. Duch Svatý,
který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a
vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce.
To vše pøináším jako svou nepatrnou obì,
spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána
a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které
nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové
pro tento mìsíc:
1. úmysl všeobecný: Aby politici vždy jednali
s poctivostí, bezúhonností a láskou
k pravdì.
2. úmysl misijní: Aby køesanské komunity
mìly rostoucí ochotu posílat misionáøe,
knìze a laiky, spolu s konkrétními prostøedky, nejchudším církvím.
3. úmysl národní: Za svìtlo Ducha Svatého
pro správné uspoøádání životních hodnot.
Pøíští èíslo MOSTu
vyjde 7. øíjna 2012.
Pøíspìvky mùžete zasílat
do 26.9.2012.

Podobne dokumenty