SZ leden 2010 - SCEAV Třinec

Noworoczne spotkanie z pastorem M. Klusem
1/2010
Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov,
odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.
1. list Petrův 3,10-11
Milovaní bratři a sestry v Kristu, drazí čtenáři,
držíte v rukou první číslo zpravodaje roku 2010. V posledních
dnech jste jistě obdrželi mnohá přání, a také mnohým jste přáli.
Přejeme si vzájemně Boží požehnání, pokoj, milost od Pána,
moudrost ... přejeme si také zdraví, lásku, dostatek všeho, co zajistí
náš život (práce, peníze, ...), přejeme si dobré vztahy a vše dobré.
Přestože zaznívá tolik nádherných slov a přání, nejsou to
nakonec jen prázdná slova? Uděláme něco víc, aby se tato přání stala skutečností? Náš
dnešní text popisuje, jak něco z našich nejlepších přání můžeme pomoci uskutečňovat.
Nezaručuje automaticky to, co si představujeme my pod pojmem dobré dny. Další verše
mluví také o trpění pro spravedlnost, vystavení pomluvám a trpění za dobré jednání. Ale,
„oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je
proti těm, kteří činí zlo” (1Pt 3,12).
Tyto verše jsou citací Žalmu 34. Pod pojmem život a dobré dny ale rozumějí Žalmista
(a obecně Starý zákon) a apoštol Petr (a obecně Nový zákon) přece jen něco trochu jiného.
Starý zákon má na mysli skutečně blahobyt zde na zemi, spojuje zaslíbení s přítomností,
životem zde a teď. V křesťanství se význam posunuje. Ježíš Kristus přináší a dává nám
nový život, který v plnosti bude zjeven, rozvinut až na věčnosti, u Boha. Život souvisí se
spasením a přebýváním s Bohem. Křesťan se nežene za blahobytem zde na zemi, protože
zde vše pomíjí, ale jde za dědictvím, které má pro něj připraveno Pán Bůh v nebi (1Pt 1,4).
Jsou ale věci, které někdy skutečně přímo dokážou zničit život:
1) Naše slova. Všichni s tím máme zkušenosti. V jednu chvíli přejeme vše nejlepší,
vyslovujeme ta nejlepší a nejkrásnější slova, ale možná už v další chvíli pomlouváme,
odsuzujeme, říkáme to, co prospěch nepřináší ... Nový zákon hodně mluví o slovech:
Mt 12,34-37; Ef 4,21-25.29; Ko 3,8-10; Jk 1,26; Jk 3,5-10; 1Pt 2,21b-23.
2) Naše činy. Někdy vědomě činíme zlo, v situacích, kdy nám to pomůže získat
převahu nad naším konkurentem, kdy hájíme svou pravdu, když napravujeme křivdy,
hájíme svá práva, vlastnictví, dobré jméno, když vykonáváme pomstu, ... Přečtěme si proto
tyto verše: Lk 6,35; Ř 12,17; 1Te 5,15; 1Pt 3,9.
3) Co je největším nepřítelem pokoje? Hřích, který ničí pokoj mezi člověkem a Bohem,
který ničí pokoj mezi lidmi pro své sobectví a prosazování sebe. Pokoj přináší Ježíš Kristus
(Ř 5,1). Přečtěme také Iz 59,2-15; Jer 29,7; Ř 2,10; Ř 8,6.
Mým přáním (i výzvou) je, abyste v tom novém roce zakoušeli dobré dny.
Edward Mitręga, diakon
2 List do Koryntian 5,17 „Tak więc, jeśli ktoś jest w Chrystusie, nowym jest
stworzeniem, stare przeminęło, oto wszystko stało się nowe.“
Z chwilą, kiedy otrzymiesz, drogi trzyniecki zborowniku ten pierwszy numer
naszego Parafialnego Informatora, wkroczyliśmy już do Nowego Roku 2010, ostatniego
roku w tej pierwszej dekadzie 3-go tysiąclecia. Przed nami, o ile Pan pozwoli 365 dni, nie
wiedząc doprzodu, co nam przyniosą. Każdy dzień na pewno będzie dla nas inny, dla kogoś
może być radosnym, komuś może przynieść smutek czy ból. Miniony rok, to jakby dla nas
już historia a w życiu zboru czy też osobistym, nasze przeżycia pozostaną tylko w pamięci
lub może gdzieś zapisane. Takie jest niestety szybko przemijające życie i zmieniający się
świat, bo to pojęcie „czas“ nikt nie jest w stanie powstrzymać, tylko sam Bóg. Posuwa się
stale naprzód, ku końcowi, drugiemu przyjściu Zbawiciela na ziemię.
Podobnie jak w zeszłym roku postanowiłem się spotkać z pierwszym pastorem
M. Klusem, żeby zgodnie z przyjętym zwyczajem, poprosić go o podsumowanie roku 2009
i również dowiedzieć się coś więcej o prognozach w życiu zboru rozpoczętym roku 2010.
Na zadane mu pytania, chętnie pastor M. Klus odpowiedział, co na pewno będzie
interesowało naszych zborowników.
H. J.: Ubiegły rok 2009 był dla Ciebie pastorze, już 3 rokiem kierowania naszej
Parafii. Na pewno zyskałeś dalsze cenne doświadczenia w tej służbie kościelnej. Jak
oceniasz pastorze, już ten trzyletni okres prowadzenia zboru? Czy spełniają się Twe
pierwotne zamiary, bo zapewne takie miałeś obejmując 1 stycznia 2007 r. trzyniecki zbór ?
M. K.: Jestem wdzięczny, że nie jestem sam, kto prowadzi zbór. Oczywiście spolegam
na Boże prowadzenie, ale jestem również wdzięczny za rolę prezbiterstwa. Jednym
z podstawowych zamiarów było łączenie zboru. A tak jestem wdzięczny za każde nowe
postanowienie, jak naprz. obiady zborowe czy pobyt zborowy.
H. J.: Powrócę jeszcze do minionego roku. Musieliśmy się pogodzić z wolą Pana,
który niespodziewanie odwołał do wieczności naszego drogiego pastora, śp. P. Kadłubca.
Na pewno była to dla zboru niepowetowana strata. Czy można wobec tego zaliczyć rok
2009 do "dobrych" lat w trzynieckim zborze?
M. K.: Pan Bóg jest dobry i każda jego decyzja. A więc z ufnością przyjmujemy
i różne trudności. Pastor Paweł był dla nas błogosławieństwem a w czasie jego odejścia
dużo z nas przeżyło dalsze pokrzepienie i zbliżenie do Pana. I to smutne wydarzenie Pan na
pewno użył na dobre.
H. J.: Zborownicy są niecierpliwi i pytają, co dalej będzie z wakatem 2 pastora zboru.
Wiadomo, że obowiązki pełnione poprzednio przez śp. P. Kadłubca zostały w różny sposób
"przerozdzielone" na innych pracowników parafii, czy zborowników, są też kłopoty
z usługą na nabożeństwach w języku polskim. Kiedy się można spodziewać, że ten wolny
etat będzie "zajęty"?
M. K.: Mogę stwierdzić, że senior Bohdan Taska wyraził zgodę z ewentualnym
wyborem na etat 2 pastora. Prezbiterstwo jest już przygotowane wygłosić wakat
przypuszczając, że na zebraniu zborowym w marcu mogłyby odbyć się wybory. O ile byłby
wybrany, rozpoczęcie jego służby w naszym kościele można się spodziewać początkiem
lata.
H. J.: Wiem, że przełomem w Twej służbie kościelnej było dla Ciebie pastorze
mianowanie na 1 pastora zboru, które zostało uchwalone na zebraniu zborowym w marcu
2009. Jest to wielka odpowiedzialność przed Bogiem, nie mówiąc już o służbie dla
trzynieckiego zboru. Jak odczuwasz to przejście z etatu administratora na 1 pastora zboru,
czy może też nastała jakaś zmiana w Twym życiu?
M. K.: Mówiąc szczerze, nie doszło do aż tak dużej zmiany. Odpowiedzialność jest
taka sama, zadania również. To co się zmieniło jest to, że zbór mnie akceptował i również
w mej służbie. Wynik wyborów jest dla mnie zobowiązaniem, bym nie zawiódł zbór,
pozostał dalej sługą Bożym, który kocha swego Pana i usługuje, będąc prowadzony
Duchem Świętym.
H. J.: Kiedy pastorze widzisz realnie oddanie do użytku dużej sali zborowej w
Hutniku, na co pytają stale zborownicy? Do czego ta sala będzie przeznaczona, co to
oddanie do użytku przyniesie dla zboru?
M. K.: Na ostatnim zebraniu prezbiterskim w roku 2009 zadecydowaliśmy, że
poświęcenie nowej budowy Centrum zborowego Hutnik będzie połączone z obchodami
111 rocznicy poświęcenia kościoła w dniu 20 czerwca 2010. Sala Centrum zborowego
będzie wykorzystywana do najróżniejszych celów w zborze, do których nie jest odpowiedni
kościół. Oczekujemy przede wszystkim, że będziemy się tam zgromadzać na obiadach
zborowych, godzinach biblijnych i jeszcze na dalszych spotkaniach do celów
ewangelizacyjnych, czy innych.
H. J.: Jakim hasłem przewodnim (wersetem biblijnym) będzie się w tym roku
kierował nasz zbór i jakie wskazówki w życiu byś skierował każdemu trzynieckiemu
zborownikowi?
M. K.: Pragniemy prowadzić zbór słowami Jezusa Chrystusa zapisanymi w Ewan.
Jana. Jezus powiedział. Jeżeli wytrwacie w słowie moim, prawdziwie uczniami moimi
będziecie. I poznacie prawdę, a prawda was wyswobodzi Jan 8,31-32. Moją modlitwą jest,
aby każdy zborownik i również cały nasz trzyniecki zbór nasycał się Słowem Bożym
i dojdziemy tak do poznania prawdy w samych siebie i swych słabości, jak również prawdy
o Bogu i Jego wielkości.
Dziękuję naszemu pastorowi M. Klusowi za to spotkanie i rozmowę na progu nowego
roku 2010, życząc mu dużo łaski Bożej i błogosławieństwa w życiu osobistym i rodzinnym,
jak też w prowadzeniu Zboru w tym roku. Wam zaś, drodzy zborownicy życzę w imieniu
naszego prezbiterstwa i własnym, aby rozpoczęty już ten nowy rok był, jak mówi Biblia „
nowymi narodzinami “. Wobec tego powierz bracie i siostro swe życie Zbawicielowi a kto
w Niego wierzy, otrzymie później ten największy skarb – życie wieczne. A tym mocnym
wezwaniem niech będzie jeszcze tekst bibl. z Ks. Izajasza 55,6: „ Szukajcie Pana, dopóki go
można znaleźć, wzywajcie go, dopóki jest blisko!“ .
Pytał się i tłumaczył Henryk Josiek, prezbiter
Svědectví Viléma Michalíka
Drazí bratři a sestry.
Uplynulý rok byl pro moji rodinu velmi pestrý a pro můj duchovní život dost
významný.
V polovině roku jsme zažili velké zklamání. Ve mně se ozval hlas staré lidské
přirozenosti, který mi říkal, že v tomto sboru už nemám co hledat. Situace byla docela
vážná, protože se jednalo o citlivou a pro nás velmi důležitou věc. Já jsem se snažil najít
nějaké racionální východisko, ale manželka razila jinou cestu. Tvrdila mi, že když se
budeme modlit a předáme celou situaci do těch správných rukou, dopadne to dobře. Mám
z toho takový smíšený pocit. Na jedné straně jsem jako pravý muž trochu smutný z toho, že
manželka měla zase pravdu. Ale na druhé straně jsem nesmírně šťastný z toho, že jsem jí
poslechl, že jsme se modlili a že milosrdný Bůh mi dal zase jednou lekci důvěry. Postupně
se celá situace začala měnit, začaly se sbližovat protichůdné názory, dusná atmosféra se
změnila v přátelské klima a velké
zklamání se nakonec ukázalo být
jen obyčejným nedorozuměním,
chybou v komunikaci. Bůh to ještě
korunoval tím, že nám v pravý čas
poslal na pomoc anděla. Jmenuje se
Martinka. Nemá sice křídla, ale
moc nám pomáhá.
Když jsme se ale modlili k
Pánu Ježíši, aby vyřešil náš
problém, prosili jsme ho také, aby
nám ukázal co my můžeme udělat.
A najednou jsme měli dost silný
pocit, že bychom měli začít
konečně sloužit Bohu. A tak jsme
se ze dne na den rozhodli, že začneme pomáhat na nedělní školce. Sice jsme věděli, že
dorost vedou manželé Folwarczni, že jsou na to sami, že shánějí někoho na pomoc, že se do
toho nikomu nechce, ale říkali jsme si, že my na to taky nejsme ti praví. Věřící jsme pár let,
nemáme zkušenosti s dospívajícími puberťáky a nemáme ani žádný volný čas. Mám svoji
práci, manželka se stará o naše tři malé děti, jedno je ještě k tomu postižené a proto
vyžaduje více péče. Jsme přece v jednom kole, tak jak bychom se ještě mohli věnovat
dorostu? A ten problém, o kterém jsem mluvil na začátku, se týkal právě toho našeho
postiženého syna. Nevěděli jsme, co bude po prázdninách, jestli nebudu muset upravit
pracovní dobu a jezdit se synem do stacionáře a podobně. Nakonec jsme se ale rozhodli, že
to s dorostem zkusíme. Možná jenom občas pomoct s nějakou skupinkou, připravit si nějaké
slovo nebo pomoct nějak jinak. Věděli jsme totiž, že pokud Bůh chce, abychom mu sloužili,
určitě nám k tomu dá prostor. Ale cítili jsme, že se nejdříve musíme rozhodnout,
říct ,,Ano Pane, jdeme do toho", a až pak můžeme čekat, že nám Pán Bůh připraví
podmínky. Ale snadné to nebylo, protože Satan měl úplně jiné plány a snažil se nás
přetáhnout někam jinam. Snaží se pořád, ale Bůh je silnější.
Občas nám někdo řekne, že jsme si toho nabrali trochu moc. A má jistě pravdu. Jsme
z toho občas docela vyčerpaní. Ale tři děti jsou pro mnoho lidí v dnešní době taky trochu
moc. Být věrnými manželi v dnešním morálním úpadku už taky není tak úplně běžné. Ano,
pokud se člověk snaží sám, je toho na něj příliš a je pochopitelné, že to pak nezvládne. Bůh
nám skrze proroka Izajáše dává zaslíbení, že mu můžeme důvěřovat. Píše v Bibli, že ti, kdo
skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou
bez umdlení. V tom je ta pravda, kterou si musím každý den uvědomovat a připomínat.
Ne já, ale Bůh, ne moje síla a moje inteligence ale Duch svatý, kterému dám prostor.
V poslední době jsem dost často slyšel a přemýšlel o Duchu svatém. Slyšel jsem pár
zkušeností o křtu v Duchu svatém, o uzdravování a dalších darech Ducha. Tak jsem si říkal,
jak je to se mnou. Co Duch svatý a já. Před pár dny jsem poslouchal přednášku Dava
Pettyho na téma Duch svatý a dost věcí jsem si ujasnil. Souhlasím s jeho názorem, že Ducha
svatého má každý věřící. Záleží ovšem, kolik prostoru mu ve svém životě dám. Musím se
ptát, jestli jsem dostatečně naplněn Duchem svatým. K tomu je třeba nejdříve udělat prostor
ve svém srdci. Tak jako při dýchání musíme nejdříve vydechnout vzduch ze svých plic,
abychom se pak mohli zhluboka nadechnout a naplnit své plíce kyslíkem. Pokud
nevydechneme, nemůžeme se nadechnout a zemřeme. Asi to všichni znáte, když vyjedete
z Třince někam na vzduch a můžete se konečně pořádně nadechnout. A tak si teď
uvědomuji, že chci začít pořádně a zhluboka dýchat. Protože vím, že Bůh má pro mě skvělé
naplnění, Ducha svatého, který tak jako kyslík přináší život. A pokud budu naplněn
Duchem svatým, bude i můj život naplněný a moje práce může nést ovoce.
Nedávno hrál v televizi český film Všichni moji blízcí. Tento film ilustroval velký čin
pana Nicholase Wintona, který, jak asi víte, zachránil na začátku 2.sv. války
669 židovských dětí transportem z Čech do Anglie. Zachránil je, protože jim hrozilo
nebezpečí. Byli v ohrožení života. Díky Bohu, že našim dětem dnes takové nebezpečí
nehrozí, že je nemusíme posílat nikam za moře. Židovským dětem hrozilo, že přijdou
o život, o pozemský dočasný život. Většině třineckých dětí hrozí, že přijdou o věčný život,
protože jim nikdo neřekne o tom, že Ježíš za ně zemřel na kříži a ony že mohou v Ježíše
věřit, důvěřovat Bohu a získat věčný život v nebi. Pan Winton na otázku, proč to dělá,
odpověděl skromně a jednoduše - protože je to třeba. A já si myslím, že je třeba dětem
a mladým lidem říkat o Ježíši. A samozřejmě že nejen jim. A taky si myslím, že takovým
malým Wintonem může být každý z nás, jak tady jsme. Každý z nás se může modlit.
Někteří můžou zorganizovat turnaj ve volejbalu, někteří mohou říci pár slov na
shromáždění, někdo může jet s mladými na pobyt, někdo může uvařit guláš, někdo může
pozvat děti ze svého okolí do nedělní školky, mladé na dorost nebo na mládež. Každý kdo
chce, ten si tu svoji službu najde. Musí se jenom rozhodnout.
Nesmírně si vážím lidí jako je pan Winton. Patří mezi ně i manželé Folwarczni, kteří
práci v dorostu nevzdali, i když už byli na pokraji sil. Mě a manželce teď dělá velkou radost
to, že jim můžeme se službou alespoň trochu pomoct. A jsem si jist, že oni budou moc
vděčni za několik telefonních čísel, na které budou moci zavolat, až budou potřebovat
píchnout s dorostem. A všichni vám moc děkujeme za vaše modlitby, protože my sami
nezmůžeme nic, ale pokud sám Bůh bude jednat a přizná se k nám, budou se dít opravdové
zázraky. Situace ve školce, na dorostu, v mládeži je díky Pánu Bohu dobrá, ale může být
ještě lepší. Může být skvělá.
V tom uplynulém roce mě Bůh několikrát přesvědčil, jak jsem ubohý, když se o něco
snažím sám. A taky mě zase tolikrát ujistil, jak je mocný, milosrdný a trpělivý.
Do toho dalšího roku přeji nám všem Boží požehnání, pevné zdraví a mocné působení
Ducha svatého v našich srdcích.
Vilém Michalík
Okénko ze života sboru
V měsíci listopadu jsme přispívali na biblické překlady v chudých zemích celého světa.
Letošní výtěžek směřoval do Afriky. Díky všem dárcům tak budou moci pokračovat
překlady v Ugandě, Gabunu a Burkině Faso. Bylo vybráno 10.833 Kč.
V měsíci lednu chceme vybírat do pokladnic u východu z kostela finance na podporu
pronásledované církve. Jedná se o stejnojmenné občanské sdružení, které vydává
bulletin Hlas mučedníku (na internetu: http://mucednici.prayer.cz/; nebo také za
dobrovolné dary v křesťanských knihkupectvích).
K hlavním cílům tohoto sdružení patří:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potřebným křesťanům
•
•
informovat veřejnost o pronásledování křesťanů
podporovat vydávání literatury, která vypovídá o křesťanských mučednících
a o svědcích víry
Občanské sdružení úzce spolupracuje s celosvětovou misijní organizací International
Christian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je založeno na
biblickém verši epištoly Židům 13,3:
• Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblastech, kde jsou pro své svědectví
o Ježíši Kristu pronásledováni, prostřednictvím křesťanské literatury, Biblí,
rozhlasového vysílání, léků a dalších forem pomoci.
• Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků.
• Podporovat věřící, kteří osobně prošli utrpením v bývalých komunistických zemích.
• Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na
pronásledování křesťanů v totalitních zemích a problémových oblastech.
• Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech.
Z posledního čísla Hlasu mučedníků 5–6/2009:
Za posledních dvacet let přibylo mezi desítkami kmenových skupin ve středním
a severním Vietnamu na 600 000 nových křesťanů. Jde o oblasti, které jsou již po
mnoho let pod kontrolou komunistů. Dnes žijí křesťané na severu Vietnamu pod
tlakem ateistické propagandy. Přes všechny tyto nepříznivé okolnosti je křesťanství
v těchto končinách v pohybu. Věřící neváhají cestovat džunglí, scházejí se na
vrcholcích hor a podnikají dlouhé cesty divočinou, aby do země přinesli Bible
a křesťanskou literaturu.
Když křesťané v Íránu evangelizují, dostává se jim často ze strany tamního
utlačovatelského režimu násilných „pozdravů“. Tento neblahý zájem úřadů, který
režim křesťanům projevuje, nazval jeden z policejních vyšetřovatelů „uvítacím
průvodem“ – a vesměs se jedná o mučení, uvěznění a dokonce i popravy. I přes tyto
zátahy na křesťany si Bůh v této neklidné zemi používá utrpení a pronásledování
k duchovnímu růstu nových křesťanských aktivistů. Tito představitelé jsou jakousi
jemnou avšak resolutní Boží odpovědí na brutalitu zdejších vládních úřadů.
Následkem exodu křesťanů zůstalo na nebezpečných Palestinských územích jen
kolem 5 000 evangelikálních křesťanù – a ti čelí pronásledování doslova ze všech
stran.
„Nezůstane jediný dům, ve kterém by bylo praktikováno křesťanské
náboženství.“ Takto začíná dokument nesoucí název „Program na zničení
křesťanského náboženství v Barmě“. Tento sedmnáctistránkový projekt, jenž se
nějakým způsobem dostal do rukou humanitární organizaci Křesťanská mezinárodní
solidarita, odhaluje způsoby, kterými se barmský režim snaží vymýtit křesťanství
z této malé země ležící na jihovýchodě Asie. Vládní místa samozřejmě popírají, že by
něco takového plánovala, avšak její činy zejména v posledních dvou letech vypovídají
o něčem úplně jiném.
Ve sboru také během celého roku přijímáme dioptrické brýle, které pak předáváme
dále. Níže přetiskujeme poděkování za tuto službu:
Drodzy bracia i siostry z Czeskiej Republiki, z Zaolzia!
Bardzo serdecznie dziękujemy Wam za piękny dar, jakim są okulary, które
zebraliście dla służby naszego Stowarzyszenia w Afryce. Zaprzyjaźniony z nami
okulista zrobi odpowiednie pomiary, opisze okulary, a następnie wyślemy je do Mali
i Etiopii.
Niech was Pan Bóg błogosławi i wynagrodzi Wasz trud i ochotne serce.
Wdzięczni za Wasz udział w pracy misyjnej
Biblijne Stowarzyszenie Misyjne, ul. Cieszyńska 47, Ustroń
„Powinniśmy zawsze dziękować Bogu za was, bracia. Jest to rzecz słuszna.
Wiara wasza bowiem bardzo wzrasta a wzajemna miłość wasza pomnaża się w was
wszystkich,“
2 Tesaloniczan 1,3
Z jednoho dopisu: Děkuji Pánu Bohu za náš sbor a pastory, kteří nám zvěstují Boží
slovo a tímto slovem nás vyučují, napomínají a konkrétně vyzývají, jak se chovat
v různých situacích našeho života.
Jsem velice vděčná za bratry řidiče, kteří ochotně volná místa ve svém autě
nabídnou nám starším a odvezou nás z bohoslužeb nebo biblických hodin domů,
zvlášť v zimním období, když to klouže. Z toho je vidět, že nejsou jen posluchači
slova, ale činitelé. Pán Ježíš říká: „Co jste učinili jednomu z těchto mých maličkých,
mně jste učinili.“ Snad měl na mysli i nás starší sborovníky.
Těmito několika řádky chci srdečně poděkovat bratrům řidičům (nechci je
jmenovat), ale který řidič to čte a tak činí, těm patří tento dík.
Modlím se, aby Pán Bůh všem ochotným řidičům tuto službu vynahradil.
Vděčná sestra ze sboru
Chystané akce
V termínu 11.-16. ledna proběhnou v našem městě setkání u příležitosti
Aliančního týdne modliteb. Ústředním mottem této modlitební iniciativy
je tentokrát verš ze Sk 1,8 „a budete mi svědky“ a je cele zaměřen na
oblast svědectví a evangelizace. Cílem akce není doktrinální sjednocení
církví, ale sjednocení na modlitbách za naše rodiny, za naše sbory, za
naše město. Přijďte a zapojte se do těchto shromáždění. Nechť i letošní
rok začínáme modlitbami za Boží působení.
Datum
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
11.1.
12.1.
13.1.
14.1.
15.1.
16.1.
Čas
17,00
17,00
17,00
17,00
17,00
17,00
Místo
SCEAV Třinec - Hutník
CB D. Lištná
CB Lyžbice - Chopinova
AC Třinec
CASD Folvark
SCEAV Třinec -Hutník
Káže
Slavoj RASZKA
Pavel MOTYKA
Oto RUSNOK
Ladislav DEVEČKA
Michal KLUS
Gustav KLODA
Srdečně zveme na pátý ročník
Konference pro muže Tváří
v tvář. Téma letošního
ročníku je Odpovědnost. Mezi
řečníky jsou Jan Hracki
z Nebor,
David
Floryk
z Ostravy a Pavel Hanes
ze Slovenska .
Konference
pro muže je příležitost, jak
být duchovně povzbuzen,
zažít
dobré
společenství
a zároveň být povzbuzením
i pro druhé. Konference se
koná v sobotu 6.2. a začátek
je v 7.30. Uzávěrka přihlášek
je v pondělí 1.2. Přihlásit se
můžete ve sborové kanceláři
nebo na internetové adrese
www.sceav.cz/trinec/kpm.
Konference se koná v kině
Kosmos.
Kalendář akcí – leden 2010
Datum
5.1.(úterý)
6.1. (středa)
7.1.(čtvrtek)
9.1.(sobota)
9.1.(sobota)
11.-16.1.
12.1.(úterý)
21.1.(čtvrtek)
2.2. (úterý)
4.2. (čtvrtek)
6.2. (sobota)
Čas
17.30
17.00
18.00
9.00
16.00
17.00
18.30
18.00
17.30
18.00
7.30
Název akce
Setkání presbyterstva
Bohoslužby
Setkání střední generace
Modlitební konference
Setkání mladého C
Alianční týden modliteb
Setkání bratří
Setkání střední generace
Setkání presbyterstva
Setkání střední generace
Konference pro muže
Místo
SC Hutník
kostel
SC Hutník
Kino Centrál Č. Těšín
SC Hutník
viz rozpis
SC Hutník
SC Hutník
SC Hutník
SC Hutník
Kino Kosmos Třinec
Občasník Farního sboru Slezské církve evangelické a. v. v Třinci – Gazetka parafii
Śląskiego Kościoła Ewangelickiego A. W. w Trzyńcu., tel: 558 339 103. Adresa:
Revoluční 609, 739 61 Třinec, e-mail: [email protected]. Vyšlo 3.1.2010.