urusus,chko_včela - Zážitkové centrum URSUS

TŘINECK Ý / TR Z YNIECKI / HUTNÍK / 11. k větna – 17. k větna 2016
9
Z aj í mavosti
B ESK Y DY O KO LO N Á S
Beskydy jako chráněná krajinná
oblast plná bohatství přírody
CHKO Beskydy byla vyhlášena v roce 1973 na ploše 1160 km². Patří mezi 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO) České republiky. V současné době je
největší CHKO u nás. Nejvyšší vrchol – Lysá hora leží v nadmořské výšce 1323 m n.m.
CHKO Beskydy zdůrazňuje 60 přírodních rezervací a přírodních památek.
MICHAL ŠULGAN, URSUS CENTRUM
Beskydy se dělí na jednotlivé celky – Moravskoslezské Beskydy,
Hostýnsko-Vsetínská hornatina,
Javorníky, Rožnovská brázda,
Jablunkovská brázda a Podbeskydská pahorkatina.
Přírodní hodnoty CHKO Beskydy zdůrazňuje 60 přírodních
rezervací a přírodních památek.
Zde se ukrývá to nejcennější, co
v CHKO Beskydy najdeme. Patří sem široké spektrum rostlinných a živočišných druhů, z
nichž je velká část zapsaná na
seznamu ohrožených druhů.
Mezi významné rostliny patří např. tolije bahenní, hořeček
žlutavý karpatský nebo 14 druhů orchidejí – vstavač osmahlý
či prstnatec bezový. Z živočichů patří mezi ohrožené druhy
zejména všechny 3 velké šelmy
– vlk, rys a medvěd, které se v
CHKO pohybují, a další perly
Beskyd – např. tesařík alpský,
čolek karpatský nebo z ptačích
druhů datlík tříprstý.
Důkazem, že je CHKO Beskydy významná z celoevropského
hlediska, je vyhlášení dvou ptačích oblastí – Beskyd a Horního
Vsacka a celé oblasti CHKO za
evropsky významnou lokalitu.
Celé území je součástí Chráněné
oblasti přirozené akumulace vod
a má rovněž nadregionální rekreační význam. Najdeme zde rovněž významná místa z hlediska
geologie. Jedná se o pseudokraso-
vé jeskyně, mezi které patří Kněhyňská jeskyně s hloubkou 57,5 m
a jeskyně Cyrilka na Pustevnách s
délkou chodeb až 535 m.
Původní a dochované prostředí území CHKO Beskydy je v současnosti ovlivňováno mnoha faktory, z nichž některé lze označit
jako zásadní, zejména lesnictví,
zemědělství, turistiku, cestovní
ruch, myslivost, výstavbu a urbanizaci území.
Beskydy patří mezi jedny z
nekrásnějších míst v České republice. Její jedinečná příroda má
nadnárodní význam a je potřeba
ji chránit.
Oblast přirozené akumulace vod.
Přibližně 90 procet ovocných stromů opylují včely.
Foto: Jana Karpecká (3)
Včela medonosná
JANA KARPECKÁ, URSUS CENTRUM
Ve střední Evropě je asi 80 %
rostlin opylováno hmyzem. Mezi
opylovatele patří včely, hmyz a
některé druhy obratlovců – kolibřík, netopýr.
Včela má neocenitelný význam
pro přírodu a člověka. Včela medonosná se včelami samotářkami a čmeláky vytváří potravní
základnu pro všechny živočichy
včetně lidí na Zemi. Přímo a nepřímo zajišťuje téměř 1/3 lidské
výživy. Z hlediska opylování je
včela medonosná ta nejvýznamnější. Přibližně 90% květů ovocných stromů je opylováno včelami. Včela je věrná druhu květu,
navštěvuje pouze květ určitého
druhu po celou dobu kvetení a
je věrná místu, kde se nalézá. Při
sbírání se soustředí na určitou
omezenou plochu, která představuje přibližně 100 m².
Včely mají rovněž ochrannou
funkci, včely dělnice roznášejí ne-
jen pyl, ale i přípravek na ochranu
rostlin, užitečné bakterie a mikroskopické houby. Včela se tak
stává živým aplikátorem přímo
na místo působení nemoci – do
květu, např. růžovitá spála napadající hrušky, jabloně nebo plíseň
šedá u jahod, malin, vinné révy.
Včely mají velmi citlivý čich.
Výzkumníci z jedné americké
agentury pro obranu dokázali vycvičit včely dělnice medonosné,
které díky svému čichu dokáží lokalizovat malé množství chemické výbušniny nebo najít drogy.
Lidem pak včely poskytují
produkty – med, vosk, propolis,
mateří kašičku, které mají neocenitelný význam pro zdraví. Český
med patří k nejkvalitnějším výrobkům nejen v Evropě.
Česká republika patří k zemím
s nejvyšší koncentrací včelstev na
km². Na 1 km² připadá v ČR 6 včelstev, kdežto v USA jen 0,1. V jižních
zemích Evropy, např. na Kypru dochází k silnému narušení ekosystému, včely a další hmyz mizí.
Včely vytvářejí potravní základnu pro živočichy i lidi.
Foto: wikipedie
D Z I E Ń D O B R Y, L U D K O W I E Z Ł O C I
Z tym całowanim pod trześnióm je to wszelijaki
„Jewka, pomuckoł cie Paweł pod
trześnióm? Bo mój mie ja. A bezmali, jak sie piyrszigo maja ludzie
pod trześnióm nie wycałujóm,
to bedóm pomału cały rok wysychać...”
– „Na Hanka, tymu nie wiyrz.
My już trześnie na zogrodzie nimómy, bo była staro i trza jóm było
zetnyć, choć nóm ji było luto. A że
była pieknie rozłożysto, tóż żech
popytała panoczka, kiery jóm posłoł ku ziymi, aby nóm z ni zrobił
taki posóng. No i stoji nóm na zogrodzie zamiast ni na pamióntke
tako szumno baba, jakosi bogini,
kiero mo sztyry rynce. Jako by nas
wszeckich chciała łobłapiać. A z
tym całowanim to też mosz wszelijaki. Do połednia sie nikierzi całujóm, a wieczór, jak sie napijóm, to
sie bijóm. A że by my mieli uschnyć?
Dziywcze, dyć w naszich rokach my
sóm już tak wysuszóni jako makrele na słóneczku. Żodnym żelozkym
by nas już tam ani dochtór łod plastyki nie wybiglowoł.
Na zogrodzie mómy jyny jabka,
a to niski. Wiśnia je też malutko,
tóż by my se pod nióm musieli z
Pawłym legnyć. Ku wstowaniu
by my jisto musieli wołać sómsiadów. Niżby my sie dowołali, to by
my tam możne aji przeziómbli. Bo
jeszcze mało co je ziym mokro, to
je aji zimno. A chycić rzezoka to
nima dzisio kónszt. Gor w naszym
wieku.
A potym, chłop by mioł tóm swojóm pomuckać każdy dziyń. Bo dyć
mało sie nakłopocimy łod rana do
wieczora? Dyć sie starczy jyny mucnyć rano, jak sie wstanie, a potym,
jak sie lygo. Na gdóż już tam w naszich rokach stoji ło jakisi łoblizowani. Albo wiym, co chcym, albo be-
dym spóminać łod rana, co żech to
chcioł. A wieczór człowiek przi dobrym czasie przidzie ze zogrody tak
dobity, że je rod, jak sie może kapkym łoszluchnyć i kopyrtnyć sie do
łóżka. Na jakisi miłosne maniyry se
już mogymy jyny spóminać. Jo nie
wiym, jako ty, Hanka, ze swojim, ale
my z Pawłym już jyny spóminómy.
Paweł mi nikiedy prawi, że bulczim,
że to przeca nimoże być prowda. Że
mi fantazyj pracuje na nejwiynksze
łobratki, a ón potym nie wiy, czy to
myślim ważnie albo se z niego strógóm waryjota.
Dyć wszecy wiymy, jaki to je być
młodym, ale nikiedy sie robimy, że
nie wiymy. Na toć. Dyć na panoczka Alzhaimera, kiery już downo nie
żyje, sie je dobre wymówić. A jeszcze gor, jak nóm je co przeciwko
sierści. Nó, ale je maj, tóż możne
sie nóm jeszcze aji krew w żyłach
spiyni. Bo dyby ni, to by już ani nie
było wert żyć. Każdego z nas nieroz łomoce pajynczyna wspómniyń
ło tym, co było i co jako wszecko, co
mo swój poczóntek i kóniec, skóńczyło. A dobrze.
Ni jyny na piyrszego maja by
my mieli jedyn drugimu łokazować
miłość. Tóm miłość by my mieli ni
jyny dobrymi uczynkami, ale aji
dobrym słowym rozdować na każdym kroku. Nieroz sie stanie, że
jedno słowo może zaboleć wiyncej,
niż dobrze wymierzóno z łobóch
dwóch strón facka. Starejmy sie
być jedyn ku drugimu mili. Czy już
to je człowiek dómowy albo jaki
znómy, kierego spotkómy.
My pyndzyjóniści by my sie nimieli tak śpiychać. Na, na co gónić
jako pies za swojim chwostym. Nimieć czasu na to, aby sie przistawić i przechynyć ze sebóm pore
słów albo se kajsi siednyć? Tak to
ni. Zapóminómy, że godziny nóm
tykajóm fórt jednako, ale tyn czas
mómy każdy inaczyj łodmierzany.
Starejmy sie to, co nóm jeszcze
zbywo, nie przepatnościć. Przistowmy sie i łoglóndnijmy se to
piekno, co nóm majowo prziroda
serwiruje. Śpiyw ptoków, rozkwitnióne strómy i brzynczónce pszczoły na ukwiecónych gałynziach.
Tyn kołowrotek, na kierym nóm
prziroda przyndzie przepiekne
nici, z kierych potym wyszywómy
swoje łobrazy i zaprawiómy jich do
rómku naszych żywotów. Zaposłóchejmy sie do tej symfónije, kiere
każde rano wnoszajóm do naszych
dómów ptosi muzykanci. Beje nóm
fajniacko. A to jo Wóm wszeckim
z całego swojigo serca życzym, bo
czas nóm ucieko.
Waszo Jewka Trzyńczanka