urusus,chko_včela - Zážitkové centrum URSUS
Transkrypt
urusus,chko_včela - Zážitkové centrum URSUS
TŘINECK Ý / TR Z YNIECKI / HUTNÍK / 11. k větna – 17. k větna 2016 9 Z aj í mavosti B ESK Y DY O KO LO N Á S Beskydy jako chráněná krajinná oblast plná bohatství přírody CHKO Beskydy byla vyhlášena v roce 1973 na ploše 1160 km². Patří mezi 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO) České republiky. V současné době je největší CHKO u nás. Nejvyšší vrchol – Lysá hora leží v nadmořské výšce 1323 m n.m. CHKO Beskydy zdůrazňuje 60 přírodních rezervací a přírodních památek. MICHAL ŠULGAN, URSUS CENTRUM Beskydy se dělí na jednotlivé celky – Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-Vsetínská hornatina, Javorníky, Rožnovská brázda, Jablunkovská brázda a Podbeskydská pahorkatina. Přírodní hodnoty CHKO Beskydy zdůrazňuje 60 přírodních rezervací a přírodních památek. Zde se ukrývá to nejcennější, co v CHKO Beskydy najdeme. Patří sem široké spektrum rostlinných a živočišných druhů, z nichž je velká část zapsaná na seznamu ohrožených druhů. Mezi významné rostliny patří např. tolije bahenní, hořeček žlutavý karpatský nebo 14 druhů orchidejí – vstavač osmahlý či prstnatec bezový. Z živočichů patří mezi ohrožené druhy zejména všechny 3 velké šelmy – vlk, rys a medvěd, které se v CHKO pohybují, a další perly Beskyd – např. tesařík alpský, čolek karpatský nebo z ptačích druhů datlík tříprstý. Důkazem, že je CHKO Beskydy významná z celoevropského hlediska, je vyhlášení dvou ptačích oblastí – Beskyd a Horního Vsacka a celé oblasti CHKO za evropsky významnou lokalitu. Celé území je součástí Chráněné oblasti přirozené akumulace vod a má rovněž nadregionální rekreační význam. Najdeme zde rovněž významná místa z hlediska geologie. Jedná se o pseudokraso- vé jeskyně, mezi které patří Kněhyňská jeskyně s hloubkou 57,5 m a jeskyně Cyrilka na Pustevnách s délkou chodeb až 535 m. Původní a dochované prostředí území CHKO Beskydy je v současnosti ovlivňováno mnoha faktory, z nichž některé lze označit jako zásadní, zejména lesnictví, zemědělství, turistiku, cestovní ruch, myslivost, výstavbu a urbanizaci území. Beskydy patří mezi jedny z nekrásnějších míst v České republice. Její jedinečná příroda má nadnárodní význam a je potřeba ji chránit. Oblast přirozené akumulace vod. Přibližně 90 procet ovocných stromů opylují včely. Foto: Jana Karpecká (3) Včela medonosná JANA KARPECKÁ, URSUS CENTRUM Ve střední Evropě je asi 80 % rostlin opylováno hmyzem. Mezi opylovatele patří včely, hmyz a některé druhy obratlovců – kolibřík, netopýr. Včela má neocenitelný význam pro přírodu a člověka. Včela medonosná se včelami samotářkami a čmeláky vytváří potravní základnu pro všechny živočichy včetně lidí na Zemi. Přímo a nepřímo zajišťuje téměř 1/3 lidské výživy. Z hlediska opylování je včela medonosná ta nejvýznamnější. Přibližně 90% květů ovocných stromů je opylováno včelami. Včela je věrná druhu květu, navštěvuje pouze květ určitého druhu po celou dobu kvetení a je věrná místu, kde se nalézá. Při sbírání se soustředí na určitou omezenou plochu, která představuje přibližně 100 m². Včely mají rovněž ochrannou funkci, včely dělnice roznášejí ne- jen pyl, ale i přípravek na ochranu rostlin, užitečné bakterie a mikroskopické houby. Včela se tak stává živým aplikátorem přímo na místo působení nemoci – do květu, např. růžovitá spála napadající hrušky, jabloně nebo plíseň šedá u jahod, malin, vinné révy. Včely mají velmi citlivý čich. Výzkumníci z jedné americké agentury pro obranu dokázali vycvičit včely dělnice medonosné, které díky svému čichu dokáží lokalizovat malé množství chemické výbušniny nebo najít drogy. Lidem pak včely poskytují produkty – med, vosk, propolis, mateří kašičku, které mají neocenitelný význam pro zdraví. Český med patří k nejkvalitnějším výrobkům nejen v Evropě. Česká republika patří k zemím s nejvyšší koncentrací včelstev na km². Na 1 km² připadá v ČR 6 včelstev, kdežto v USA jen 0,1. V jižních zemích Evropy, např. na Kypru dochází k silnému narušení ekosystému, včely a další hmyz mizí. Včely vytvářejí potravní základnu pro živočichy i lidi. Foto: wikipedie D Z I E Ń D O B R Y, L U D K O W I E Z Ł O C I Z tym całowanim pod trześnióm je to wszelijaki „Jewka, pomuckoł cie Paweł pod trześnióm? Bo mój mie ja. A bezmali, jak sie piyrszigo maja ludzie pod trześnióm nie wycałujóm, to bedóm pomału cały rok wysychać...” – „Na Hanka, tymu nie wiyrz. My już trześnie na zogrodzie nimómy, bo była staro i trza jóm było zetnyć, choć nóm ji było luto. A że była pieknie rozłożysto, tóż żech popytała panoczka, kiery jóm posłoł ku ziymi, aby nóm z ni zrobił taki posóng. No i stoji nóm na zogrodzie zamiast ni na pamióntke tako szumno baba, jakosi bogini, kiero mo sztyry rynce. Jako by nas wszeckich chciała łobłapiać. A z tym całowanim to też mosz wszelijaki. Do połednia sie nikierzi całujóm, a wieczór, jak sie napijóm, to sie bijóm. A że by my mieli uschnyć? Dziywcze, dyć w naszich rokach my sóm już tak wysuszóni jako makrele na słóneczku. Żodnym żelozkym by nas już tam ani dochtór łod plastyki nie wybiglowoł. Na zogrodzie mómy jyny jabka, a to niski. Wiśnia je też malutko, tóż by my se pod nióm musieli z Pawłym legnyć. Ku wstowaniu by my jisto musieli wołać sómsiadów. Niżby my sie dowołali, to by my tam możne aji przeziómbli. Bo jeszcze mało co je ziym mokro, to je aji zimno. A chycić rzezoka to nima dzisio kónszt. Gor w naszym wieku. A potym, chłop by mioł tóm swojóm pomuckać każdy dziyń. Bo dyć mało sie nakłopocimy łod rana do wieczora? Dyć sie starczy jyny mucnyć rano, jak sie wstanie, a potym, jak sie lygo. Na gdóż już tam w naszich rokach stoji ło jakisi łoblizowani. Albo wiym, co chcym, albo be- dym spóminać łod rana, co żech to chcioł. A wieczór człowiek przi dobrym czasie przidzie ze zogrody tak dobity, że je rod, jak sie może kapkym łoszluchnyć i kopyrtnyć sie do łóżka. Na jakisi miłosne maniyry se już mogymy jyny spóminać. Jo nie wiym, jako ty, Hanka, ze swojim, ale my z Pawłym już jyny spóminómy. Paweł mi nikiedy prawi, że bulczim, że to przeca nimoże być prowda. Że mi fantazyj pracuje na nejwiynksze łobratki, a ón potym nie wiy, czy to myślim ważnie albo se z niego strógóm waryjota. Dyć wszecy wiymy, jaki to je być młodym, ale nikiedy sie robimy, że nie wiymy. Na toć. Dyć na panoczka Alzhaimera, kiery już downo nie żyje, sie je dobre wymówić. A jeszcze gor, jak nóm je co przeciwko sierści. Nó, ale je maj, tóż możne sie nóm jeszcze aji krew w żyłach spiyni. Bo dyby ni, to by już ani nie było wert żyć. Każdego z nas nieroz łomoce pajynczyna wspómniyń ło tym, co było i co jako wszecko, co mo swój poczóntek i kóniec, skóńczyło. A dobrze. Ni jyny na piyrszego maja by my mieli jedyn drugimu łokazować miłość. Tóm miłość by my mieli ni jyny dobrymi uczynkami, ale aji dobrym słowym rozdować na każdym kroku. Nieroz sie stanie, że jedno słowo może zaboleć wiyncej, niż dobrze wymierzóno z łobóch dwóch strón facka. Starejmy sie być jedyn ku drugimu mili. Czy już to je człowiek dómowy albo jaki znómy, kierego spotkómy. My pyndzyjóniści by my sie nimieli tak śpiychać. Na, na co gónić jako pies za swojim chwostym. Nimieć czasu na to, aby sie przistawić i przechynyć ze sebóm pore słów albo se kajsi siednyć? Tak to ni. Zapóminómy, że godziny nóm tykajóm fórt jednako, ale tyn czas mómy każdy inaczyj łodmierzany. Starejmy sie to, co nóm jeszcze zbywo, nie przepatnościć. Przistowmy sie i łoglóndnijmy se to piekno, co nóm majowo prziroda serwiruje. Śpiyw ptoków, rozkwitnióne strómy i brzynczónce pszczoły na ukwiecónych gałynziach. Tyn kołowrotek, na kierym nóm prziroda przyndzie przepiekne nici, z kierych potym wyszywómy swoje łobrazy i zaprawiómy jich do rómku naszych żywotów. Zaposłóchejmy sie do tej symfónije, kiere każde rano wnoszajóm do naszych dómów ptosi muzykanci. Beje nóm fajniacko. A to jo Wóm wszeckim z całego swojigo serca życzym, bo czas nóm ucieko. Waszo Jewka Trzyńczanka